Blog

Často dostávám otázku: "Jsou v církvi taky normální lidi?" 

Možná, že já nejsem úplně správným příkladem, ale mohu Vás ujistit: "Jsou!"


 

Když si princ Harry bral krásnou Meghan, prohlásila během obřadu komentátorka televize Nova smrtelně vážně, že snoubenci "právě dostávají kázání". Kázání nelze "dostat" třeba jako rýmu. Kázání, nebo řekněme - promluva duchovního - není chvíle klečení na hrachu v koutě pod hrozícím ukazováčkem. Tak co to tedy je?

Hodinová ručička míří ke čtvrté hodině, v poledne jsem měla oběd (losos, pečená zelenina a pár malin) a zatím ještě nemám hlad. Ne-mám-hlad. To je vlastně prvotní pocit (logicky) po tom, co jsem začala skutečně normálně jíst.

Dlouho dobu mě oslovuje myšlenka těla jako chrámu, ve kterém chce přebývat duch Boží. ("Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? ... Svým tělem oslavujte Boha." 1. list do Korintu, 6. kapitola.) Jenže od stavu "myšlení" a dokonce "vědění" je k akci na záchranu těla pořád ještě dlouhá...

"Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště, pavézou a úkrytem je ti jeho věrnost." Žalm 91, verš 4.
Dopis rodičům, kteří uvažují o křtu svého dítěte. Ale i těm, kteří se nad tím zatím ještě nikdy nezamysleli.

V jedné docela zapadlé vesnici na samém okraji světa došlo k hádkám - už si nikdo nepamatoval, kvůli čemu to vlastně začalo, ale rozdělení obyvatelstva bylo čím dál víc znát. Atmosféra zhoustla a radost už si nikdo nepamatoval. Kostel byl v té vesnici ale jenom jeden a tak se tam všichni lidé v neděli scházeli.

Zkušenější kolegové tvrdí, že si člověk zvykne. Tak ano, člověk si zvykne, ale svět se pořád diví.

Ježíšovo okouzlující charisma, jeho upřímná vřelost a nehraná laskavost, morální vize a ušlechtilé pohnutky, které byly završeny skutečnými divy, zapůsobily tak, že se Jidáš stal nejoddanějším žákem svého Mistra, za kterého by položil svůj život. Jidáš niterně věřil v Ježíšovo božství, nepochyboval o tom, že Ježíš je Mesiáš (Spasitel) a doufal, že...

Zima se dá přežít jen díky knihám, které přinese Ježíšek. A ten zaručeně ví, po čem čtenářovo srdce touží. Jenže pak vánoční knihy dojdou, krize je na spadnutí a sníh nikde. Potom je třeba sáhnout k těm odloženým, nedočteným, kterých je v knihovně vždycky dost a čekají na svou chvíli.

Čas lidského života není jako čas věcí, není to pouze chronos - čas jednosměrně plynoucí jako voda v potoce, čas odměřovaný neomylnou vteřinovou ručičkou a čas adventního kalendáře s přídělem čokolády na každý den. Náš čas je právě teď - tuto noc příchodu Božího Syna na nás svět, více než kdy jindy -...

Zákulisí, v pořadí 01
"Paní farářko, co si na světě přejete úplně nejvíc?" Ptal se mě kdosi nedávno a mířil na mě diktafonem, který výhrůžně červeně poblikával.
(Svatej klid a pokoj, tvl.)
"Světový mír a zachování čtyř ročních období v mírném pásmu." Odpovím nakonec.

Paní farářko, vy jste úplně renesanční člověk. Napíšete kázání, znáte řeči, umíte zpívat... a ještě jste nám upekla štrůdl!
No. A taky mi to (někdy) myslí "v obrazech". Chci Vás dneska pozvat na výlet do trochu jiných krajin, než obvykle - do světa obrazu. Na rozdíl od textu, který se vine lineárně a působí na nás postupně, obraz je...

Říkejme mu Bob. Vedoucí úseku mraženého zboží, jedna manželka, tři děti, 45 let. Najednou Bob seděl na koni, kouřil a čuměl do pusto-prázdna Grand Canyonu. Konečně celá země patřila jen jemu. Žádné narvané tramvaje, žádný debilní šéf a ještě debilnější zákazníci, žádná tchyně a žádné reklamy narvané ve schránce. Byl svobodný.