Adventní kalendář 2020/1

28.11.2020

Upletla jsem si cop, do hrnku jsem hodila sáček čaje, který bych jinak nikdy nepila, protože bych si už dávno koupila v obchodě jiný a dočetla jsem jednu z posledních nepřečtených knih. A že jich bylo. Tak takovým způsobem vítám letošní Advent. Advent roku 2020, který nám ukázal, že ze dne na den může být všechno jinak. A já se z toho chci naučit co nejvíc, protože na jaře jsem evidentně tu hozenou rukavici nezvedla pořádně. Hrdinou mých dní se stává prezident Lékařské komory Kubek (o němž se u nás doma mluví jako "o našem prezidentovi"), a který zavelel zachránit zdraví své i druhých tím, že "zalehneme doma na matraci". Nezní to kdovíjak elegantně, ale je potřeba si vypěstovat správný návyk a podmínky.

1. adventní neděle, 29. listopadu 2020 (zapalujeme první svíci na věnci, říká se jí prorocká)

...Marie bude mít chlapečka a ty ho dáš zapsat do matriky jako svého syna. Budete mi říkat Ježíš - česky Záchranář - protože pro něj platí dávná proroctví: On nás zachrání před našimi průšvihy." To je to, co měl na mysli dávný mystik Izajáš, když napsal:

Teenagerka bude těhotná

a porodí chlapečka

a my poznáme, že Bůh

je s námi, a ne proti nám.

(Svatý průšvih, Parabible, Alexandr Flek - Biblion)


Pondělí, 30. listopadu

Adventní modlitba

Dobrý Bože, v čase adventu očekáváme příchod tvého Syna. Očekáváme toužebně každým okamžikem, že zaklepe na dveře našeho srdce a že je otevře své lásce.

Očekáváme přicházejícího, a přece víme, že už je tu s námi. Prosíme tě, aby k nám Ježíš přišel tak, abychom skutečně došli k sobě samým. Často nebýváme u sebe doma a v myšlenkách se touláme někde docela jinde.

Dej, ať je pro nás tento adventní čas dobou požehnání, ve které se vrátíme do vlastního nitra a začneme prožívat přítomný okamžik. Dej, ať nám čekání na tvého Syna otevře doširoka srdce, aby mohl skutečně vstoupit a přebývat v něm.
V tento adventní čas proměň naše závislosti, které nás pořád ještě drží v zajetí, v hlubokou touhu. Amen.

(Anselm Grün)


Úterý, 1. prosince

Můj tatínek má narozeniny, a navíc mají s mamkou 30. výročí svatby!

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. (Apoštol Pavel, 1. list Korinťanům, 13. kapitola)


Středa, 2. prosince

Vše se mění tak rychle! V polovině března jsem odjel na chalupu na Českolipsko. Nemám tady internet, televizi, a když chci telefonovat, musím vylézt na louku nad chatou, anebo ještě lépe na pískovcovou skálu nad vsí. Jsem jeden z nejhůře informovaných lidí v tomto státě, ale na druhou stranu jsem zatím prožil nejklidnější dva týdny za posledních dvacet let. Jenže nerostou houby. Do krámu to mám daleko a jen pšenice a rýže mám dost. V lednu jsem nasbíral ta nejkrásnější Jidášova ucha, jaká pamatuji... sýkorky jsou veselé, asi jim nedochází, co se děje, a taky pandemie viru Usutu, která zdecimovala kosy, se jim vyhnula. V Česku ji zaznamenali jen ornitologové. Vyměňujeme si prostřednictvím SMS dobré zprávy, třeba že jsme rádi, že jsme netrénovali na olympijské hry, anebo že kůrovec může být úplně v klidu, protože virus na něj nemá. Taky mě potěšilo, že byl zrušen Gagarinův pohár, takže letos nemusím být smutný, že jsem jej nezískal.

(Václav Cílek v knize Doba koronavirová, nakladatelství Zeď)


Čtvrtek, 3. prosince

Dokud nemáme odvahu setkat se s druhým tváří v tvář, nenašli jsme sami sebe. Až do té doby zůstáváme někým druhým i sami pro sebe, jsme sami sobě cizincem. Takový je stav sobectví, stav odcizení sobě samému. V tomto stavu jsou všichni druzí proti nám, všichni jsou našimi protivníky. Jak sami, tak ve společenství druhých pociťujeme více strachu než lásky, odmítání spíše než zájem a přijetí. Zakoušíme smutek, nedůvěru a násilí. Prvním krokem ven z tohoto pekla je najít odvahu k setkání se sebou samým jakožto se sebou, nikoliv jako s někým druhým či cizím...

(Laurence Freeman, Vnitřní světlo, Vyšehrad)


Pátek, 4. prosince

Řečeno jednoduše, demokratů u nás ještě není dostatek. A to ani mezi učiteli. Demokracie je přitom systém, který stojí na přijatých návycích poučení participace. A tyto návyky zase stojí na vnitřní důvěře, kterou pokročilá demokratická společnost vyznává. Neumějí-li ovšem rodiče ani učitelé překonat svůj vlastní handicap způsobený životem ve společnosti, která vnitřní důvěru ztratila a v níž byla participace záměrně omezována či dokonce trestána, nelze očekávat, že to budeme umět naučit své děti. A nelze očekávat, že systém postavený na ekonomickém krachu předchozího zřízení a na počáteční euforii z dosažitelných zítřků bude stačit k tomu, aby sám sebe zachoval.

(K přečtení vřele doporučuji knihu Boba Kartouse, No future. Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality? 65. pole)


Sobota, 5. prosince

Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!"

(1. Královská, 19, 5)