Blog

Často dostávám otázku: "Jsou v církvi taky normální lidi?" 

Možná, že já nejsem úplně správným příkladem, ale mohu Vás ujistit: "Jsou!"


 

Mrknutí oka, kýchnutí, orgasmus nebo hluboký spánek - to všechno je malá smrt - zcela vzdálená té veliké posvátné smrti, o které křesťané věří, že je cestou k trvalému přebývání v milostivé Boží náruči. (Text pro divadelní představení Happy End v Hotelu Chateau Switzerland, 20. září 2020.)

Úvahy nad spojením "úhel pohledu" mě dovedly až k rozsocháči. Jo, taky jsem dost dobře nevěděla, co to je. Rozsocháč je označení protitankové překážky, je to objekt ve tvaru písmene x s jednou kolmo přidanou rovinou, díky které je tak stabilní a nesmlouvavě odolný. Taky se tomu říká "český ježek". Funguje na všechny strany.

Bylo tomu v roce 1915 právě pět set let, od doby, kdy se Mistr Jan Hus odvolal ke Kristu a stál za pravdou, a slavnostně se odkrýval Šalounův pomník. Hus na něm nestojí sám, na straně k Týnskému chrámu, který byl dříve centrem kališníků, najdeme husity a na druhé straně (a o pár století dál) je umístěna skupina pobělohorských emigrantů,...

Otázky, na které neznáme rovnou odpověď, jsou darem. Přináší možnost formulovat vize, promýšlet smysl a taky provokují ke snění. Celou řadu takových otázek mi položila Petra Šroubek Pohlová, pro časopis Marianne. Myslím, že jsem nepoděkovala dost a chci to napravit. Děkuju. Doba, ve které žijeme nás vede k opravdovosti. K uvědomění si hodnoty času,...

OK. Tak já teda řeknu, jak to je. Čtu si strašlivě dlouho do noci, třikrát denně stojím u plotny a vařím si, na co mám nejen chuť, ale i čas, vycházím minimálně, a když, tak mám roušku s jednorožcem přes celou hu-, eh, obličej, poslouchám u toho Halíkova kázání a nahlas dělám nadšená hm hm, což nikdo neslyší, protože se...

Jezero se uklidnilo, na jeho hladině něžně tančí vlny zářící svitem měsíce, hvězdy skromně a mihotavě blikají. Vzduch je nasycen vůní vody, která v sobě má život. Je konečně klid. Břeh nese dvě lehátka, na jednom emancipovaná, duchovní bytost, žena - kněz, na druhém praktický a zemitý hlas, žena - psychoterapeut. Obě se dívají na tutéž scénu a...

Myšlenka dne v rádiu Proglas, o tom, že letošní postní doba je vlastně první opravdová v mém životě... o tom, že najednou vidíme dobro tam, kde by jinak bylo skryto v pohodlné peřině každodenní normálnosti...

Tak jo! Já to tedy beru, šéfe. Každou neděli, (a v postním čase tím spíš), zvu k tomu, abychom žili teď a tady. S Bohem, se sebou, s druhými, naprosto, a autenticky. Tohle "všechno" se neděje náhodou.

Dívám se na sebe do zrcadla, je mně sedm let a táta rozčesal mé dlouhé vlasy a plete mi z nich cop. Umí to líp než máma, a co víc, taky někdy dovolí, abych pobíhala rozcuchaná a bosá jako dítě lesa. O hledání odpovědi na otázku "jak být ženou?", o smyslu života a ohroženém druhu divokých žen, o kterých čteme...

Ztratili jsme víru, že to s námi dobře dopadne (Moje psychologie, února 2020) Martina Viktorie Kopecká je duchovní, ovšem v církvi má specifické postavení. Jako husitská farářka může navazovat vztahy, vdát se i mít rodinu. Kromě kostela, kde oddává snoubence, působí jako rodinná terapeutka, která pomáhá lidem zvládnout vztahové krize. A tak jsme se...