Martina Viktorie Kopecká

duchovní
 

Narodila jsem se v horkém létě roku 1986 v krásném městě Louny na řece Ohři. Osm let jsem chodila do místního gymnázia, které mi umožnilo pochopit, že vzdělání je určitou branou nebo spíš oknem, kterým člověk později v životě vyhlíží. Ale já jsem se nechtěla jen dívat, ale rovnou z toho okna vylézt a začít žít.

Zajímalo mě umění všeho druhu, od opery po svařování trubek do podoby židle. Ovšem, staňte se v osmnácti umělkyní! Zvolila jsem umírněnou cestu kariéry v nadnárodním korporátu, která mě naštěstí tak brzy přestala bavit, že jsem konečně začala uvažovat, kým vlastně jsem.

Trvalo to pak ještě tři roky, než jsem si podala přihlášku na teologii. Více méně zkusmo, jen tak si "něco" vystudovat. Že to nebude jen tak, pochopil bohoslovec začátečník velmi brzy. Netknutá křesťanstvím a vírou v cokoliv jsem se vypravila koupit si svou první bibli. Do sbírky přibyly slovníky: biblické hebrejštiny, latiny a řečtiny. 

Od teorie jsem se dostala k praxi poměrně záhy. Uvažovala jsem o křtu, ale - kudy do toho? Pochopila jsem, že jsem našla "něco" velmi cenného, hodnoty, po kterých jsem pátrala, ale v mém světě na povrchu nebyly. Ovšem najít faráře, který s Vámi pohovoří lidskou řečí a trpělivě si poslechne všechy obavy nezkušeného věřícího byl problém. Ale to je nic oproti starosti "a co tomu řeknou lidi?!"

 V roce 2011 jsem přijala křest a pak všechno šlo v podstatě samo. V práci už se to nedalo vydržet a tak jsem podala výpověď. O měsíc poté přihlášku k dalšímu studiu (psychologie, speciální pedagogika). Dostudovala jsem postupně všechny vybrané obory, notně vyčerpána. 

Mým prvním působištěm byl kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, kde jsem jednou nohou a srdcem do dneška. Od konce roku 2014 zastupuji Církev československou husitskou ve Světové radě církví (World Council of Churches) a předsedala jsem jednomu z jejích poradních orgánů. V roce 2018 jsem se na pozvání papeže Františka připojila k delegátům biskupské synody a strávila říjen tohoto roku ve Vatikánu. Od té doby se tam neustále vracím.

V roce 2021 jsem byla jmenována ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem vyslankyní dobré vůle ČR. Ve stejném roce jsme s Markem Dědikem dotančili v České televizi do finále pořadu Stardance. Rok 2021 byl pro mě z mnoha důvodů zásadní, vyšla také moje první kniha Deník farářky. 

Láskou dotčena, okomentovala jsem Starozákonní knihu Píseň písní, kterou v roce 2022 vydal Biblion. A o rok později jsem k psaní připojila ještě mluvení a začaly moje besedy a talkshow s názvem Deník farářky a v Rytmu tance, s panem faráře Zibim Czendlikem. V roce 2023 přibyla kniha Zpověď farářky a s ní přišla také úleva a radost z příběhu lásky mého života. V životě po mém boku stojí Andrea Salome.

Začala jsem pěstovat zeleninu a květiny. Stala jsem se frekventantkou dvou psychoterapeutických výcviků. Věnuji se konzultacím v rodinné terapii a v rámci supervizního řízení se připravuji k závěrečné atestaci. Objevuji psychomotorickou psychoterapii Pesso Boyden a aplikuji její prvky do své práce v mnoha úrovních. 

Aktuálně prožívám s Andrejkou její teologická studia na Husitské teologické fakultě UK a opakuji si své znalosti hebrejštiny, řečtiny a latiny :)  Stihly jsme procestovat kus světa a nakoupit mnoho knih. Chystáme se psát spolu knihu a tvořit podcast. Sloužím Bohu a lidem v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a ve hřbitovní kapličce ve Strašnicích. 

Autorkou těch úžasných fotek v galerii je Jana Křivánková.