Pyžamová mise

18.02.2017

Důkladný zimní spací oděv, župan, trepky. 18 schodů, tepová frekvence na hranici 180 úderů za minutu, 2 klíče v ruce. Jde se na věc. Zadání ranní mise sobotního dne je pokaždé stejné: vysvobodit ze schránky noviny a nebýt při tom spatřena.

Mám-li někdy v týdnu volno, je to právě v sobotu. Už dlouhou odebírám víkendové Lidovky. Ne pro ty informace. Zajímá mě křížovka a někdy Orientace nebo Česká pozice. Miluju tu vůni novin, když se promíchá s aroma čaje právě v momentě, kdy toust vyskočí z přístroje. Je to chvíle, kdy se zastaví čas. Mou jedinou starostí je luštit (čím těžší, tím lepší), vypít čaj, snídat, odpočívat, dýchat a být. Nepracovat, nekázat.

Ale! Aby byla odměna dostatečně sladká a omamná, je třeba trochu toho dobrodružství. V zimě to jistí župan, ale v létě vybíhám pro noviny v podstatně lehčím pyžamovém outfitu. Poslouchám za dveřmi, a časuju optimální začátek akce. Všeho všudy je to minutová hra, jejíž výsledek však zásadně ovlivní kvalitu života poté.

Ve zkratce, jednou jsem potkala sousedku. Její obočí vylétlo do výš než do půlky čela, neb ji možná nenapadlo, že "takhle" nejdu až ven. Na zdvořilé přání krásného dne chudák nemohla ve stavu šoku odpovědět.

V době, kdy se od člověka chce neustálý postřeh a výkon, je taková chvilka nad novinama vcelku životodárná. Nejedna pointa nedělního kázání mě napadla rozcuchanou nad sobotním tiskem. Zastavit se, v klidu se nasnídat a zjistit jak zní citát toho kterého spisovatele, mi trochu připomíná verše z žalmů...

"Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno." Žalm 23., verše 2. a 3.

Jak začíná Vaše sobota?