Na obědě s papežem! Díl 1.

10.07.2018

Léta se na své dlouhé cesty světem balím podle osvědčeného seznamu, který počítá naprosto se vším, a tak jsou na něm položky jako kapky do očí, lak na nehty decentního odstínu, obuv do vody, univerzální přechodka do zásuvky, výběr z díla mistra Jana Husa a podobně. Ovšem! Šaty na oběd s papežem! Ty jsem s sebou neměla. Nevadí, i tak se konal a jaké to bylo! (Báječné, budu vypravovat.)

Papež František úřad Světové rady církví v Ženevě navštívil při příležitosti 70. výročí této mezinárodně působící ekumenické organizace. Psali o tom ve světě a u nás dokonce i v blesku. Ty pravé narozeniny Světová rada církví slaví sice až v srpnu, ale už v červnu se scházela Ústřední komise, takže jsme dostali krásný, byť předčasný dárek v podobě setkání s papežem.

Světová rada církví (World Council of Churches) sdružuje v tuto chvíli rovných 350 církví po celém světě. Od roku 1948, kdy ji necelých 150 církví zakládalo, se rozrostla a našla svou cestu, ke které se další církve připojují nebo se jí nechávají inspirovat. (Když je něco "ekumenické", tak to znamená, že "různé církve dohromady".) Smyslem této organizace je spojovat, pracovat společně, pomáhat, hledat vizi a posouvat limity. Za každou církví, která se modlí k Bohu, stojí lidé. Lidé, kteří chtějí stavět mosty nad propastí a najít to, co dokáže spojovat, nikoliv dělit.

Od roku 2013, kdy jsem byla v Jižní Koreji zvolena do nejužšího výkonného výboru, se nějak nenávratně změnilo moje vnímání toho, co můžeme (a máme!), jako církve, křesťané a (věřící) lidé udělat, sami pro sebe, pro druhé, pro náš svět, jeho přítomnost i budoucnost. Opisuju od Martina Bubera, ale v srdci ekumenického hnutí má být setkání, dialog Já-a Ty. Člověk-a Bůh. A pak už prostě nejde jen tak sedět s rukama v klíně.

Dala jsem se do toho. Rok po svém vstupu do kruhů ekumeny jsem byla zvolena předsedkyní jednoho z poradních orgánů Světové rady církví, ECHOS, který se věnuje otázkám mládeže, duchovního života mladých. V roce 2017 jsem byla znova jmenována do 25členného nejvyššího výkonného výboru. A v pondělí 18. června jsem dostala pozvání, abych se v úzkém kruhu zúčastnila oběda s papežem Františkem.

Decentně jsem pozvání přijala. Do vzduchu jsem vyskakovala jen v duchu. Než totiž ke dni D dojde, musím sehnat černé šaty. Ne proto, že by to pravidla vyžadovala - setkání probíhá mimo Vatikán apod., ale 21. června, kdy Ženevu papež navštívil, byl čtvrtek. Celá Světová rada církví se dlouhodobě připojuje k iniciativě nulové tolerance násilí na ženách a minoritách - Thursdays in black. Čtvrtky v černém. Pokud mě tedy papež v něčem uvidí, musí to být černé a s plackou na hrudi.

A tak začíná úžasné dobrodružství, ve kterém nechybí policejní doprovod a velká černá auta s tmavými skly, lidé mávající okolo silnic (ok, na mě nebyl nikdo zvědavý), srdce až v krku, rozhovor s papežem u oběda, podání ruky (nesmíš omdlít, nesmíš omdlít!) a medaile v krásné červené krabičce... Je toho hodně, vezmu to postupně...