Myslet obrazem: medium is message

27.03.2017

Paní farářko, vy jste úplně renesanční člověk. Napíšete kázání, znáte řeči, umíte zpívat... a ještě jste nám upekla štrůdl!
No. A taky mi to (někdy) myslí "v obrazech". Chci Vás dneska pozvat na výlet do trochu jiných krajin, než obvykle - do světa obrazu. Na rozdíl od textu, který se vine lineárně a působí na nás postupně, obraz je "všechno hned teď". Obraz je příběh vyprávěný pro netrpělivé.


Biblická kniha Zjevení očima Hanse Memlinga

Kniha Zjevení (Zjevení Janovo) je poslední knihou Nového zákona. Je to trochu, jako by někdo říkal - "bude o možná průšvih, dáme to nakonec". Existuje druh lidí, kteří čtou knihy anebo aspoň časopisy odzadu. A tak bylo Zjevení Janovo to první, co jsem si v Bibli přečetla. Hustýýý, říkala jsem si tenkrát.

Bible je vlastně celá knihovnička v jednom svazku průklepáků. Starý a nový zákon je řazen podle "knih". A prvním slovem poslední biblické knihy je (v řecké verzi) "apokalypsa". A proto se té knize Zjevení říká právě apokalypsa.

Obsah, použitá symbolika a samotné téma činí z této knihy asi nejobtížněji vyložitelnou a možná také nejkontroverznější část Bible. A možná i kvůli těmto skutečnostem jsou výjevy z knihy Zjevení jedny z nejčastěji zobrazovaných biblických námětů - právě "drsárna" v podobě apokalypsy byla velmi oblíbenou v období středověku.

Jednou zrána ve špitále sv. Jana v Bruggách

Seznamte se: Hans Memling, "poeticky" se vyjadřující vizionář a výjimečný portrétista, vlámský mistr, se narodil v Německu asi v roce 1435 a osiřel poté, co v roce 1451 propukla v jeho domově morová epidemie. Následně odešel do světa, aby se usadil v Nizozemsku, kde se setkal se svým učitelem Rogierem van der Weydenem, v jehož ateliéru získal během čtyř let poměrně solidní základy uměleckého vzdělání. Okolo roku 1465 se potom Memling usazuje v belgických Bruggách. Tam získává poměrně privilegované postavení, takže se již věnuje výhradně umělecké činnosti (s čištěním štětců už ho nikdo neotravuje).

Hans Memling se stává slavným, brzy i mezinárodně. V polovině 15. století jsou Bruggy jedním z největších evropských obchodních center a místem, kde se setkávají kupci z celého kontinentu. Memling se postupně vypracuje, a všude, kam přijde, ho předchází vynikající reputace - a tak dostává mnohé zakázky, jak privátní, tak oficiální. Dva roky po příchodu do Brugg se v opatství cisterciáků (které je spravováno opatem Janem Crabbem, velkým humanistou a mecenášem umění) pravděpodobně setkává s díly italských mistrů a začíná se zajímat o italskou kulturu. Později si opat Crabb u Memlinga objednává rozměrné oltářní obrazy a dále, v roce 1473, dostává zakázku od Jana Floreinse, aby pracoval také na díle pro nově otevřenou budovu Špitálu svatého Jana v Bruggách. A tak vzniká fascinující dílo Oltář svatých Janů (1474-9). Mrkneme se mu na zoubek trochu netradičně.

Hans Memling, Oltář svatých Janů, 1479. Střední deska 172 x 172 cm, křídla 172 x 79 cm. Bruggy.
Hans Memling, Oltář svatých Janů, 1479. Střední deska 172 x 172 cm, křídla 172 x 79 cm. Bruggy.

Metoda vizuální exegeze

Zastavme se na moment, abychom si vysvětlili, co je to exegeze a potom metoda vizuální exegeze (a k čemu je to vůbec dobré). Exegeze (od řeckého slova "vyvádět ven") je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená "vytažení významu daného textu". Tedy, zkoumání, co tím textem chtěl básník říci - ovšem s vědomím, že umělce osobně nikdo nezná a nezná ani jeho písaře. Navíc vznik díla se odehrál už nějaký ten pátek nazpět. Exegeta jde slovo za slovem, zkoumá strukturu textu, uvažuje, komu je text určen a v jaké situaci vznikal. To je ta textová metoda. A potom si kdysi někdo začal klást otázku, zda lze podobně vykládat a zkoumat obraz. Vznikl obor dějin umění. Jenže, když jde o obraz s náboženským námětem, tak se najednou docela hodí, když dojde k dialogu. Víc hlav víc ví.

Metoda "vizuální exegeze" si klade otázku, zda lze pracovat s uměleckým dílem jako s textem a vykládat jej a interpretovat. A pakliže ano, tak jestli lze na obraz či jiné umělecké dílo plošného charakteru zobrazující biblické náměty či scény aplikovat exegetické (vykladačské) metody. Ptá se také po tom, zdali vůbec může vizuální exegeze a interdisciplinární výklad obecně přinést nějaký užitek ve smyslu lepšího pochopení biblického sdělení. Zároveň se v prostředí dějin umění můžeme tázat, zda naopak práce vykladačů biblického textu může nějak dopomoci k pochopení zobrazovaných výjevů.

Mnozí vykladači biblického textu se snaží spíše přicházet s interpretací kontextu, než aby pracovali s jeho formami. Ale je skoro evidentní, že většina vizionářských zkušeností - což je záležitost právě i knihy Zjevení - je lépe vystižitelná spíše obrazovým materiálem než textovým popisem.

Oltář svatých Janů vs. Mystický sňatek sv. Kateřiny

Zpátky k Hansovi. Již jsme řekli, že se budeme věnovat trojdílnému oltářnímu obrazu, na kterém Memling pracoval asi čtyři roky - což víme díky tomu, že dílo podepsal (vůbec poprvé) a označil také datem. Někdy je dílo Oltář svatých Janů nazýváno jako Mystický sňatek svaté Kateřiny - o čem to vlastně vypovídá, si povíme později. Tento je druhým ze tří dochovaných Memlignových velkých oltářů. Dílo jako takové zobrazuje množství biblických a spirituálních námětů, spíše bychom ale neřekli, že by tato skutečnost odrážela vliv tehdejšího významného duchovního proudu Devotio moderna - jehož jádrem byla osobní a niterná (ne-veřejná) opravdovost víry a snaha o následování Ježíše Krista jako vzoru křesťanského života - protože knihy, které byly pod vlivem Devotio moderna vydávány, nebyly opatřeny žádnými ilustracemi apod.

Lze tedy usuzovat, že obsah knihy Zjevení se k Memlingovi dostal spíše prostřednictvím tehdejších populárních pramenů, jako byla Zlatá legenda, a možná byl Memling také seznámen s malovaným rukopisem Vlámská apokalypsa (vznik asi okolo r. 1400). Je taky možné, že Memling obsah knihy Zjevení konzultoval s někým teologicky vzdělaným, protože ztvárnění, které předkládá, nenaznačuje, že by od někoho "opisoval".

Oltářní obraz se skládá ze tří dílů. Ústřední obraz představuje madonu (nikoliv tu zpěvačku) sedící na trůně s děťátkem v doprovodu dvou andělů, kteří přinášejí madoně korunu královny nebes. Po její pravé ruce stojí Jan Křtitel a kousek před ním sedí sv. Kateřina s atributy - polámané kolo a meč.

Vpravo od Panny Marie (která je mimo jiné také patronkou města Bruggy) je vyobrazen evangelista Jan, který žehná kalich hořkosti - a to podobným gestem, které je užíváno během křesťanské (katolické) bohoslužby, kdy je víno coby krev Kristova požehnána (a proměněna) tak, jak to na obraze dělá Jan. Tento moment obrazu pravděpodobně souvisí s učením čtvrtého lateránského koncilu o transsubstanciaci (tedy o tzv. přepostatnění: jeden z výkladů církevního učení o reálné přítomnosti Ježíše Krista ve svátosti eucharistie - Večeře Páně, který zastává zejména římskokatolická církev). Memling vyniká uměním, jak předložit takto složitou dogmatickou otázku "obyčejnému" člověku, aby ji vnímal a skrze znázornění pochopil.

Dále vidíme sv. Barboru, kterou identifikujeme dle zobrazené věže. Svatá Barbora byla vzývána ve chvílích obav z náhlé smrti, a tak se její vyobrazení - v díle plánovaném pro nemocnici - dobře hodí. Oltář ovšem není svým obsahem úplně typický pro tehdejší špitály, protože díla v nich umísťovaná spíše zobrazovala témata posledního soudu nebo různé hrůzy nemocí a bolesti, kdežto Memling předkládá docela poklidnou atmosféru zbožnosti a štěstí, ukazuje snový život, krásu a přepych světa, jež má přijít. Memlingův triptych nabízí to, co bychom snad mohli popsat jako "smířlivý pohled na lidské utrpení". A to lidské utrpení, které je prezentováno na bočních křídlech, je protiváhou scéně odehrávající se ve středu. Oltář na nás může působit dojmem mystické fúze nebeské a pozemské sféry.

Malý Ježíš současně symbolizuje postavu Adama - a drží v levé ruce jablko (plod stromu poznání). Druhou rukou potom Ježíš navléká prsten sv. Kateřině (která se tak stává "jeho nevěstou" - což je podobné slibům jeptišek, anebo bychom se také mohli poohlížet již po biblickém textu a spatřovat zde pozvání na svatbu Beránkovu z 19. kapitoly knihy Zjevení, verše 7-8: "Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých.), takže se mu začalo říkat Mystický sňatek svaté Kateřiny, což dokládá, jak mohl být tento triptych tehdejším divákem také vnímán. Ve skutečnosti je ale oltář zasvěcen dvěma Janům. Pravé křídlo je věnováno právě výjevům z knihy Zjevení.

Memlingův přístup k Apokalypse. Všechno tady a teď

Důležitým bodem zkoumání je fakt, že Memling pracuje s tématem Apokalypsy, tak že předkládá všechno dění navazujících příběhů v jeden moment, nikoli nějak "po kapitolách".

Exkurz pro teologické fajnšmekry: K významnému symbolu eucharistie bychom se ještě mohli vrátit a říci, že podobné výjevy najdeme na mnoha oltářích z 15. století, které vznikaly v severní Evropě. Zajímavé také je, že na to, co Memling divákovi předkládá, na celou dramatizaci této oblasti - a tedy na madonu, bychom mohli pohlížet jako na oltář, kdy Ježíš Kristus na ní spočívající je právě zároveň hostitelem a také tělem proměněným v chléb (ve smyslu transsubstanciace).

Evangelista Jan je na obraze (v pozadí) znázorněn ve chvíli mučení v kádi vroucího oleje (který se dle legendy změnil v občerstvující lázeň) a na dalším místě je vyobrazen, jak křtí pohanského filozofa Crata. A mezitím také ještě vidíme scénu, kdy pluje na ostrov Patmos - což je vizuální pojítko s knihou Zjevení - která je vyobrazena v pravé části oltáře.

"Číst" obraz na pokračování

Na oltáři, který měl být umístěn pro diváka poměrně vysoko (bez možnosti přisunout si žebříček), vidíme mimochodem množství drobných výjevů, které jsou opravdu znatelně menší než postavy na středové desce. Je otázkou, zda to bylo zcela praktické, obzvlášť pokud se uvažuje o tom, že oltář byl přístupný pouze v neděli a o svátcích - protože to by vylučovalo možnost jeho důkladného a opakovaného prohlížení u pacientů, kteří byli vážně ohroženi na životě. Předložené dílo naopak spíše zve k opakovanému prozkoumávání, meditaci a "procházení" znova a znova, krok za krokem - což by se mohlo podařit snad jen nadměrně vzrostlým zaměstnancům nemocnice.

Drobné scény nemají za cíl znemožnit divákovi důkladné prozkoumání obrazu, ale v případě evangelisty Jana pomáhají zasadit apokalyptickou vizi jako skutečnou událost v Janově životě, a docílit tak konzistentnosti a propojení. Takovou pojící funkci má i zobrazená meandrující řeka. Z hlediska chronologie je potom pravá - vizionářská část vyvážena levým křídlem, kde vidíme výjevy ze života Jana Křtitele. Zajímavé je, že zatímco pravá - apokalyptická část je vystavěna od událostí zobrazených vpředu (dříve) po vzdálenější výjevy (odehravší se později), u levé části je tomu naopak (to, co se stalo nejdříve, je umístěno vzadu - v dálce). Přestože to není snadné, měli bychom na oltář pohlížet co nejvíce jako na celek.

Čteme-li také pozorně biblický text, vidíme mnohé další souvislosti. Například poměrně zajímavý kruhový výjev trůnu v nebesích, jak o něm píše ve čtvrté kapitole knihy Zjevení: Zj 4, 2-3: "Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle, trůn v nebi a na tom trůnu někdo, kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová." Na první pohled se tento detail jeví pouze jako kruhové okénko, ale při bližším pohledu vidíme jakési "Boží oko". Pokud bychom toto "oko" spojili se středovým panelem, který hodně poukazuje na eucharistii, výsledné spojení by mohlo vyznívat ve smyslu zastřešujícího tématu utrpení a následné nebeské odměny; respektive eucharistie jako splynutí pozemského s nebeským.

Třináct kapitol a jeden obraz

Apokalypsa, jejích prvních třináct kapitol, tak jak je Memling zobrazuje - tedy jako sérii drobných výjevů na pozadí centrální scény - je originálním zpracováním tématu, ale nenašlo se mnoho následovníků, kteří by pracovali podobným způsobem, tedy vrstvením jednotlivých kroků a vytvářením spletité cesty detailů.

V podstatě žádný jiný umělec se od té doby nepokusil vtěsnat příběhy knihy Zjevení do jednoho díla. A ani Memlingovi se na oltář nevešlo zdaleka všechno: opomíjí kupříkladu dopisy sedmi církvím (Zj 2-3) nebo kapitolu 7. či 11. Na pravém - apokalyptickém křídle ale spolehlivě nacházíme vypravěče Zjevení Jana sedícího na útesu a obklopeného Egejským mořem. Vidíme ho, jak se dívá vstříc vizi, přičemž jeho pravá ruka namáčí psací náčiní. V horní části díla vidíme již zmiňovaný nebeský trůnní sál zapouzdřený v duhovém kruhu - oddělený od apokalyptického dění na zbytku křídla. Vize se soustřeďuje zejména na ohlašování zkázy polnicemi, na což navazuje mocný anděl (Zj 10) a žena oděná slunce (Zj 12). Vidíme také archanděla Michaela, který bojuje s drakem (Zj 12) - a tedy boj odehrávající se v nebesích. Poslední scénou, kterou autor divákovi předkládá, je moment, kdy drak předává šelmě svou sílu i trůn i velikou moc (Zj 13,2). V tom všem je Bůh přítomen jako svědek. Zajímavé je Memlingovo ztvárnění čtyř jezdců jedoucích spíše jednotlivě nežli ve skupině. První jezdec je navíc vyobrazen na stejné ose jako Beránek - je zářivě bílý - což se tradičně vysvětluje tak, že je spojován s Kristem.

Dalším detailem, který stojí za povšimnutí, by mohlo být znázornění desáté kapitoly - za kavalerii z deváté kapitoly Memling klade skalnatý ostrov, asi zase Patmos, v jehož popředí stojí "mocný anděl" zmíněné desáté kapitoly a vedle něj stojí drobná postava v modrém hávu - Jan. Jedná se vlastně o jediný moment, kdy je vypravěč zobrazen jako přímý účastník událostí, a tvoří tak spojení mezi vizí a účastí diváka.

Když obrazy promlouvají

Dílo, které vzniklo jako oltář nemocniční kaple, jako pocta dvěma Janům, jistě působilo na osobní zbožnost mnohých, kteří jej spatřili. Přes mnohost atributů a symbolického jazyka promlouval autor skrze svůj obraz zcela konkrétně k divákovi a prováděl jej příběhem knihy Zjevení ve snaze poskytnout divákovi útěchu. Tento oltář, který je pozoruhodně klidný i "akční" zároveň, dokáže dnešní diváky - stejně jako tehdejší pacienty, uklidnit i povzbudit.

Mluví obrazy? Oslovuje Vás nějaké umělecké dílo?