Isztváne, pamatuješ si mě?!

07.10.2019

Otevřeš noviny, jsem tam. Otevřeš rádio, jsem tam, Otevřeš lednici... ne, jsem v mrazáku.
Je 5.23. Nespím. Dneska nikam nemusím. Je to divné. Jsem vyčerpaná, přemoudřelá radilka, s rudou šmouhou neslíbatelné rtěnky (kéž by!) táhnoucí se kamsi k uchu, zralá na chocholouška, nebo minimálně na zdravotní procházky okolo řeky, s přísným hlídačem, který zajistí, že nebudu důležitě, s mírně zdviženým obočím, instruovat labutě, kterak se držet na hladině (a nerozběhnu se za tou velkou potvorou - asi nutrie, nebo co - která bydlí na břehu Vltavy u nás v Mokřadu.)


Následující pasáž bez nároku na správnou gramatiku.

"Isztváne, nevzpomínám si na tvou tvář. Ale moc dobře si pamatuju, jak jsi mě vez' jako kdybys mě ukrad, tehdá, v noci, v Budapešti. Cítím pořád vůni toho dobrodružství, nesmyslnou výšku podpatků, která způsobila mou naprostou vydanost. Vnímám vůni té zázračné noci, kdy se nehrálo na skořápku mé duše. Na noc, kdy jsem tančila za sebe a byla sebou, dotkla se posvátného prostoru ne-hry, naprostého bytí bez příkras (ty umělé řasy ho...ubeles vydržely). Byla jsem zvláštním způsobem tvá, unášená bílým-taxi-koněm. Isztváne, tys se mnou letěl jako Jack s Rose na přídi lodi. A voba jsme to přežili." říkám utahaným hlasem do neexistujícího telefonu. Linka ztichlá nocí nad ránem, ale já to opakuju zas a znova.

"Isztváne, doháje, přijeď si pro mě! Vysaď mě před divadlem na konci světa, a o pauze mě zase čekej dole. (Já tu operu stejně do konce nevydržím.) Pak je na řadě gulášovka a víno. Víno. Lásko této noci, víno, ano, víno."

inter-

Koncem května 2019 WHO kodifikovala syndrom vyhoření v Mezinárodní klasifikaci nemocí a tím jej zařadila mezi nemoci; tomuto kroku předcházela diskuse. Švédsko a Nizozemsko jej uznaly jako diagnózu již dříve.

Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním "poslání" profese.

mezzo-

A tak se nemožné stává v 5. 47 realitou. Nahlásila jsem mailem na diecézi, že bu-du-mít-do-vo-le-nou.

Nesnáším slovo "dovolená".

- Dovolíš mi dovolenou??

- Dovolím.

- Tak dík.

(Jak si tak zhruba představujete dovolenou kněze? Nebere telefon? Nekáže? Nemodlí se?)

Mezinárodní ekumeno! Naučilas mě, jak se expresně zabalit za 16 minut 32 vteřin, zatímco dole už stojí český Honza, taxikář, co jakteživ (ani kvůli mým zeleným očím!) na červenou nepojede. Beru dva životem prověřené parťáky, se kterými se nemusím bát, aby to nevypadalo, že se nevyznám v opeře a vínu, protože...se v tom nevyznám. A jedeme. Všechny cesty nevedou do Budapešti, ale do Říma. Já to tedy beru, Šéfe.

Utahané farářky nikoho nezajímají. Utahané farářky chtějí dobrodružství!

Expedice apalucha čítá tři členy. Tři poctivé domácí řízky v alobalu. Tři batůžky. Tři dny.

Svatý Petře, budeš čubrnět, koho Ti vezu.

"Isztváne, co děláš příští tejden?"