Advent a Vánoce 2025

Žijeme v době s mnoha vymoženostmi od praček až po chytré telefony s umělou inteligencí, a přesto se nám nedostává čas na to, co je opravdu důležité a co bychom chtěli. A máte pravdu, že ženy v tomto čase zajišťují to, aby se Vánoce, tak jak o nich sníme, vůbec uskutečnily. Pomáhají Ježíškovi vymyslet a nakoupit všechny dárky, zabalit je, pečou cukroví, uklízejí, aby se ve finále oblékly večer do něčeho krásného a sledovaly, jak padají chlebíčky s majonézou na koberec a jak se hosté u slavností tabule dohadují o politice. Samozřejmě trochu přeháním, ale takhle nějak to je. "Díky" kněžské službě jsem se z toho trochu vyvlékla, na Štědrý den jsem v kostele, nic nepeču a nesmažím, soustředím se na bohoslužby a to, abych tu byla pro ty, kteří Vánoce neprožívají snadno, jsou sami, bez zázemí atd. Ale jinak také umím prožívat skutečné adventní šílenství v obchoďáku a ve frontách na stromeček. Teprve v posledních letech jsem se naučila delegovat, podělit se o úkoly (a smířit se s tím, že druzí některé věci dělají jinak než já). Advent a Vánoce nejsou okresními přebory v pozlacené dokonalosti s vůní vanilky. Advent jako takový si můžeme představit jako závěr Mariina těhotenství, všechno spěje k důležité chvíli, napětí ve vzduchu. A Vánoce jsou potom oslavou narození Božího syna, tedy chvíle radostné úlevy, která nastává po značné dřině. V Betlémě zdaleka nešlo o vytřenou podlahu, ale o hřejivou lásku zázraku, který se týká nakonec nás všech.

Kdy pro vás osobně Vánoce začínají?

Brzy, vlastně předčasně. Tak nějak v půlce listopadu, kdy už není co dělat na zahrádce. Jakmile začne Advent, přibude mi značné množství práce, a tak si chci užít stromeček a výzdobu dřív, než začnu vstávat denně v pět na ranní modlitby, kterým říkáme roráty. Musím se přiznat, že mám několik krabic vánočních ozdob a kupuji další. Míváme umělý stromeček doma a živý venku, zdobím je oba, a musí hodně svítit. Je to trochu paradox - doba Adventu je vlastně postním časem, kdy se máme soustředit na tři zásadní věci – modlitbu a ticho, dobročinnost a milosrdenství a půst, odříkání toho, čeho máme nadbytek – a já vybaluju třpytivé ozdoby, jednu za druhou, ale možná právě proto si uvědomuju, že nejvzácnější je mi to, co se nedá koupit – čas, který prožijeme v klidu, s těmi, které máme rádi.

Na jedné straně spousta jídla, dárky, výzdoba, tedy komerční svět, na druhé duchovní poselství. Vylučují se tyhle pohledy na Vánoce, nebo je možné je skloubit?

Třeba v rovině obdarovávání to jde při určitém úhlu pohledu dobře dohromady. Jistě, Vánoce nejsou zdaleka jen o dárcích, ale Ježíšek, Boží Syn – je darem pro náš svět. A tak symbol "daru" k času Vánoc patří. Bůh se nám dává. A my si tuto událost připomínáme tím, že si dáváme vzájemně dárky. Není podstatné, kolik stály, ale kolik lásky jsme do nich vložili, s jakou úctou jsme je zabalili a předali. Dárek může být maličkost – ale nese v sobě poselství: vidím tě, myslím na tebe, nejsi mi lhostejný. Říct si "letos rušíme dárky" je možná trochu škoda, ale někdy je tím největším darem pozornost, kterou si vzájemně věnujeme.

Jak se vyrovnat s tlakem na "dokonalé Vánoce" a soustředit se na to podstatné? Je "nedokonalost" o Vánocích vlastně v pořádku?

Děti si pravděpodobně nebudou pamatovat, jestli byly v roce 2025 při štědrovečerní večeři vyleštěné příbory nebo umytá okna, ale možná si zapamatují, jestli byli máma a táta nervózní, že se něco nestíhá anebo to není dokonalé. Nemám žádné právo komukoliv radit, ale pokud mohu za sebe říct, na co se soustředím, tak je to uvědomění – že jsou Vánoce, že to je možnost se alespoň na chvíli zastavit a projevit vděčnost, za to, co máme. Všechna očekávání se mohou projevit určitou tenzí, pokud náhodou nejde něco podle plánu, a tak by mohlo fungovat domluvit se na tom, co je pro nás důležité, u toho se přidržet a ostatní úkoly případně přijmout jen za předpokladu, že na ně máme kapacitu a chuť. Vánoce jsou také o osobních hranicích, které nás mají chránit – nikdo nemá právo na nás slovně a jinak útočit při rodinných setkáních, a nikde není ustanoveno, kdo nakupuje, vaří, peče, zařizuje…

Bez čeho si vy osobně neumíte Vánoce představit?

V Adventu je pro mě důležitý kruhový svícen a postupné rozsvěcení svíček. Čím víc světla, tím blíž jsou Vánoce. A o Vánocích je to vůně purpury na kamnech, a vůně obecně. Ráda používám kadidelnici s uhlíkem, na který dávám styrax nebo rovnou kadidlo.

Vánoce jsou svátky rodiny, ale o to víc doléhá samota na ty, kteří jsou sami, někoho ztratili, nebo mají složité rodinné vztahy. Co byste vzkázala lidem, pro které jsou Vánoce spíše bolestné?

Vyslechla jsem mnohá vyprávění lidí, kteří ztratili nejbližšího člověka, o tom, jak náročné jsou první Vánoce (a samozřejmě i každé další…). Ukázalo se být docela užitečné, udělat si určitý plán. Nakoupit trochu jídla na štědrovečerní večeři a případně se domluvit s dalšími lidmi, na společnou procházku nebo třeba návštěvu místního kostela během dne anebo večer na půlnoční. Rozsvítit si doma svíci, vzpomenout na milované, pustit si hudbu nebo pohádku, ozdobit stromeček. Pokusit se nerezignovat, i když je to moc bolavé. Zaměstnat se činností, jak to jen jde. Někdy pomáhá i to, když pomůžeme někomu druhému. A pokud osamělí nejsme, je důležité dívat se okolo sebe, zdali tu někdo opuštěný není.

Mnoho lidí chodí do kostela jen jednou za rok – právě na "půlnoční". Co si myslíte, že tam hledají? A co doufáte, že tam najdou?

Přála bych si, aby to byla krásná slavnostní chvíle setkání s něčím, co nás přesahuje – pro někoho je to Bůh, jiný hovoří k přírodě, další k předkům, kteří nás předešli na věčnosti. Je to setkání s noční chvílí ticha a zrození. Kéž je tahle bohoslužba zdrojem světla, které se nevyčerpá, zdrojem naděje, která nevyhasne a taky možnost z plna hrdla zazpívat Narodil se Kristu Pán!

Večeře se sní, šampaňské se vypije, dárky rozbalí - a co potom? Jak nemít "povánoční kocovinu"?

Nevím, taky ji někdy mám. Možná přijmout pocity, jak přicházejí a ptát se sami sebe, co se to děje a z jakého důvodu. Co bychom od té chvíle a od Vánoc vlastně čekali, o jakých svátcích sníme – a co nám brání v tom, abychom je tak prožili. Někdy se také stává, že z toho všeho očekávání krásného, se zničehonic rozčílíme, když se něco rozlije, případně když odezva na dárky není taková, jakou bychom čekali a tak dále. To je život. Zastavme se a začněme znova, omluvme se, poděkujme, komunikujme s druhými a vyjasňujme si věci také v sobě. Vánoce nejsou jednorázová událost – jejich světlo má přece svítit i potom.

Je spousta lidí, kteří vánoční svátky nesnáší. Jak v tomhle případě tohle období zvládnout, nebo ho dokonce prožít hezky?

To je krásně nastražená otázka. Vánoce mohou být jako lesklý balicí papír: navenek třpytivý, ale když ho rozbalíme, někdy v něm najdeme i trochu prázdna, smutku nebo únavy. A to je v pořádku. Nemusíme se nutit k radosti na povel. Možná právě v té neochotě "slavit, protože se to má" se rodí poctivější forma Vánoc – klidnější, opravdovější. Můžeme jít na procházku, zapálit svíčku, nezapínat televizi, anebo snad vyrazit na pár dní někam mimo domov. Vánoce nejsou povinné zkoušky z radosti – jsou spíš pozvánkou k tomu, abychom si dovolili být lidmi, jakými právě jsme, abychom se podívali na to, kam v životě jdeme, kým jsme a taky o čem sníme...

Co je ta jedna věc, tradice nebo rituál, na které bychom neměli zapomenout?

To bude pro každého z nás jiné. Pro mě je to zpívání koled a stavění Betléma (ale taky si vždycky pouštím pořád dokola písně Michaela Bublého).

Jak se liší vaše prožívání Vánoc v dětství a dnes?

Zcela zásadně, ale je tu spojitost. "Jít do služby" museli celý život moji rodiče, když ještě pracovali na záchrance a teď chodím do služby já, je sice zcela jiná, ale taky se neptá, jestli se mi zrovna teď chce. Musím přiznat, že mě baví mít Vánoce v podstatě až po Vánocích, teprve 26. prosince večer polevuje bohoslužebný maraton a já mám konečně klid sníst si nějaké pochoutky (které mi obvykle věnují farníci) a nalít si vaječný koňak, což je jediný druh "cukroví", které chystám před Vánoci.

Co byste chtěl/a vzkázat všem lidem (Jak najít klid a duchovní rozměr uprostřed spousty práce, shánění, zařizování…)?

Nezapomeňme dýchat a zpomalit. Venku je tma, soustřeďme se na "světýlko uvnitř". A když se o něj podělíme, naše světlo neubude. Zároveň se nebojme o něj druhé požádat, pokud to naše vyhasíná. Přeji Vám zejména klidné a požehnané Vánoce. Takové budou krásné.