Na zdraví! A na plech.

26.01.2020

"Sejde se someliér, sládek z pivovaru a farář ze severních Čech v léčebně závislostí a povídají si o nemocích z povolání..." Zní to jako začátek vtipu, akorát, že v realitě to zase taková legrace není. V rámci přípravy na suchej únor jsem si celý leden zapisovala svoji alkoholovou bilanci. Krom biblických nápojů (voda a víno) nepohrdnu rumem, protože farníci vědí, že tahle farářka čokoládu nepije. Jenže...

Nějakou dobu nazpátek mi napsal jeden rozhořčený pán, který mě nabádal, abych okamžitě přestala podporovat konzumaci tvrdého alkoholu a kouření doutníků. Dopila jsem, uhasila, a šla jsem mu odpovědět. Vlastně měl pravdu, farář by rozhodně nemusel podporovat tabákovou ani lihovou lobby a spíš by se měl nechávat fotit se salátem. Ale...to bych nějak nebyla úplně já. Takže jak nehrát hru a najít se mezi těmi extrémy? Notýsek, tužka, upřímná čísla. A výmluvy pěkně černé na bílém.

Jen během silvestrovských slavností, které jsem z části strávila v letadle na lince New York - Praha, jsem vypila několik deci vína. Letuška mi bez mrknutí oka nabízí další a další lahvičku. Pěkně do plastového kelímku na nožičce, ať to má úroveň. Po bohoslužbách v kapli pravidelně dopíjíme víno, máme na to speciální malé skleničky od hořčice, kvůli kterým by milovníci retra kradli nebo zabíjeli. Vždyť to je jen kapka. V kostele člověk vymrzne, takže po návratu domů rychleji napustím sklo rumem než vanu horkou vodou. Zapíjím všechny příběhy a starosti, které během dne vyslechnu. Ta sklenička je krásná, broušená, široká, takže i centimetr rumu je nakonec docela dávka. "Něžním" Kubu pomerančem, tvářím se elegantně. Jsem sama doma a nikdo to nevidí.

A takhle den za dnem, čas od času ve společnosti lékařů, pěkně na pivo, víno, vodku, cider. Pod dohledem odborníků, kteří sedí s půllitrem na druhé straně stolu, v závěji knih o závislostech, se státnicí z adiktologie ve vitríně, člověk pije, nalévá, dostává víno, dává víno, slaví, truchlí, má blbej den, má skělej den, píše a neví, stydí se, uvolňuje se, dívá se na film, vaří, vaří častěji cosi na víně, dolévá, dáte si trošičku slivovice do čaje?

Mešní víno. Taky víno. Naše kultura, která se motá kdesi v oblaku excesivního pití, od výroků "už nikdy nebudu pít, mně je tak zle", k "prosimtě nalej mi a neptej se jakej jsem měla den", až k nedělnímu kalichu Kristovy krve.

Existují speciální mešní vína, je v nich hodně cukru. Když se z nich trochu do kalichu odlije, s klidem vydrží do další bohoslužby/mše, protože ten cukr konzervuje. Dopíjet tedy netřeba... jenže, co kdyby se to přeci jen zkazilo! Malá sklenička čeká. Z praktických důvodů se obvykle používá bílé víno. Navíc, červené bordeaux o objemu dobré dvě deci, s trochou vody, v neděli v 9 ráno bez snídaně do krku tedy moc hladce neteče.

A tak mě čeká suchej únor. Chci do toho jít. Je to důležitý. Bez výmluv, dokonce i těch liturgických. Zkuste to taky. Brzy dám vědět, co mám napsáno na lístku "odškrtávám a zapisuju si to nej z 29 dní na suchu". Co třeba malá generálka už ode dneška?

Dejte si test nezávislosti.