Mindfulness pouštních otců

10.03.2017

Paní farářko, u nás ve firmě teď strašně letí Mindfulness!
Jo?
To je úplná novinka! Kouč nás vede k tomu, že se snažíme se pozornost přenést na přítomný okamžik. Meditujeme. Víte, ne jako buddhisti nebo ty praštěný ezoterici.
Aha. Novinka? A... pouštní otce ze čtvrtého století... znáte?

Jak jsem psala v minulém článku, postupně se stáváme tak nějak digitálně dementní. Chvíli je to dost cool, v pravé ruce mobil, v levé tablet, bradou ovládat brčko v hrnku s kávou a nohama skákat do rytmu Wii. Ale po každé náročné zábavě přichází stav mentální kocoviny, vyčerpání, které se mění v kontinuální stres a chřadnout začne nejen útlocitná éterická víla, ale i železný Tonda z kolbenky (nahraď libovolně manažerem jakéhokoliv útvaru).

A tak lidstvo na každou díru v systému hledá záplatu. Častokrát hrubou, ale někdy je prostě potřeba sáhnout po mnohem křehčím materiálu. A tak je donedávna vychvalovaný multitasking najednou potřeba něčím zaléčit, optimálně aspoň trošku rentabilním způsobem.

Nezpochybnitelně dobrým krokem ve stavu, kdy nevíme, kde nám hlava stojí, "všímat si toho, co je tady a teď" (jedna z technik objevu Mindfulness). To je mimochodem prastará metoda, kterou používali tzv. Otcové pouště - mniši 4. století v oblasti Egypta, Sýrie a Palestiny. Odcházeli se usebrat do pustiny, kde si vyčistili mysl a v hlavě připravili "prostor pro Boha". Žili jednoduchým životem. Askeze pro ně nebyl ekonomický program, ale terapie, která vede k vnitřní svobodě, očištění základů a odpoutání se od egocentrismu.

Časově blíže můžeme podobné postupy najít v hésychasmu, což je mystická forma pravoslavné religiozity. Už samo řecké slovo "hésychia" znamená "zklidnění". Rozkvět tohoto přístupu nastal zejména mezi byzantskými mnichy v pozdním středověku. Takový mnich sice nedisponoval IT technikou, ale určitý "šrumec" v hlavě zažíval jistě také. Hésychasmus učí zklidnit tělo a mysl, využívá i dechové techniky, které mohou vést až k mystickým zážitkům (takže taky žádná novinka na poli psychologie).

Zmiňme dva Řehoře. Za nejvýznamnějšího představitele je považován Řehoř Palama (1296-1359), o kterém se píše jako o zakladateli hnutí hésychasmu. Ovšem již na konci 4. století žil Řehoř z Nyssy, který definoval to, co bylo později nazváno právě hésychasmem: "díky klidu se oddávat zření neviditelných skutečností a být osvícen nevýslovným světlem." (Což je možná víc, než by člověk dnešní doby chtěl a zvládl unést.)

Co je cílem různých kurzů mindfulness, za co si kouč anebo lektor účtuje svůj honorář? Smyslem je omezit stavy pochybností a dohadů, které vedou v neplodné a sebedestruktivní spirály strachu a stresu. (Což je problém věkovitý, nic nového.) Dále, lépe se soustředit na přítomnost a vnímat vše, co se v životě prožíváme a co se děje okolo nás. (Taky žádný průlom.)

Člověk sto, dvě stě let nazpátek nebyl závislý na mobilu, ale velmi podobně jako lidé dneška zápasil s existenciální nejistotou a hledal určité ukotvení. Do jisté míry mu jej mohlo poskytnout náboženství, víra v Boha, důvěra v "cosi", co člověka přesahuje. Zkrotit mysl pomáhalo rozjímání, modlitba, určitý živý a dialogický vztah s Bohem. My dneska hlasem komandujeme mobilní asistentku Siri, ale schopnost ztišit se, dýchat, a "v klidu být" moc nedokážeme. Vynalezli jsme tisíc způsobů, jak se zabavit, jak rozrušit náš emocionálně a duševně oploštělý život, ale neumíme se zklidnit a (pro)žít přítomný okamžik.

To nejjednodušší (v klidu sedět... a prostě "jen" být) je pro nás najednou tím nejsložitějším. A pokud k tomu nakonec dojde, je to nelíčené utrpení.

Je to pár let nazpátek, kdy mi jeden můj kolega představil "křesťanskou meditaci". Která se ukázala být cestou pro mnohé, kteří hledají rozumnou a udržitelnou cestu k sobě a která zároveň člověka nevyděsí hned v počátku praxe (a ani později, nutno dodat).

"Smyslem meditace je objevit plnost života a tak se stát plně živým." píše Laurence Freeman v knize Vnitřní světlo, meditace jako čistá modlitba.

"Jednou z hlavních příčin smutku a utrpení je neschopnost komunikovat" (se sebou, s druhými, s Bohem...), "Jestliže cítíme, že naše skutečné já je od druhých permanentně odděleno a naše nejhlubší pocity nelze sdělit, ocitáme se v izolaci, která je kořenem každé osamělosti a strachu." ... "Cítíme se izolovaní od svého okolí, je tomu tak proto, že jsme izolovaní sami od sebe. Pouze když víme, kdo jsme, a proto můžeme být tím, kým jsme, dokážeme se také otevřít druhým. Při meditaci vcházíme do kontaktu se svým skutečným a sdělitelným já, vyžaduje to však trochu opakované práce a vytrvalosti. Vytrvalost nás donutí položit si otázku - co nás skutečně dělí od našeho pravého já? Meditace dává prostou odpověď, nikoliv snadnou, ale prostou - nic."

Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: "Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus." Apoštol Pavel v listě Efezským, kapitola 5., verše 13-14.

Jak a proč zkusit meditovat? Co meditace je a co naopak není?

Máte už zkušenosti s jakýmkoliv typem rozjímání a meditace? Změnil se nějak Vás život?