Kovboj z reklamy na cigarety

17.03.2017

Říkejme mu Bob. Vedoucí úseku mraženého zboží, jedna manželka, tři děti, 45 let. Najednou Bob seděl na koni, kouřil a čuměl do pusto-prázdna Grand Canyonu. Konečně celá země patřila jen jemu. Žádné narvané tramvaje, žádný debilní šéf a ještě debilnější zákazníci, žádná tchyně a žádné reklamy narvané ve schránce. Byl svobodný.

Ale Bobe, jakápak svoboda! (To je jen reklama na marlborky.)

Už párkrát v životě jsem nešla k volbám. Ale asi jsem to utajila natolik dobře, že jsem byla pozvána jako odpolední řečník tematického dne o občanské odpovědnosti ve škole Jabok v Praze. Seděla jsem šprťácky v první řadě a poslouchala "Nač občan potřebuje svobodu". Prof. Jan Sokol zmínil, že svoboda nám začne chybět, až když o ni přijdeme. Potom taky, že svoboda dává smysl, jenom když jsou okolo nějací lidé, společnost. A pak zmínil tu "reklamu na svobodu", kterou já už jsem nedostala z hlavy.

Uvědomila jsem si, jak moc je (a není) náš život "o svobodě". Mnohem víc o svobodě - jejím hledání, zkoumání, kam až můžu zajít, než nabourám do svobody toho druhého - než o čemkoliv jiném. Vztahy, ve kterých žijeme, práce, kterou děláme a způsob jak ji děláme, myšlenky, vzdělání a rozhled, který máme, naše chování a rozhodování, všechno je to o svobodě. O svobodě, která nutně ztrácí svůj význam, pokud jsem na planetě sám a která se naopak stává nezbytným bodem v diskusi každého dne v momentě, kdy je nás na zemi 7 miliard.

Z Grand Canyonu do New Delhi. (Vedro, dusno.)

Gándhího oslovila jedna žena a prosila ho, jestli by promluvil s její dcerou, která je závislá na sladkostech. Chtěla, aby jí Gándhí předal moudrost nutnou k překonání této závislosti. Gándhí ji ale požádal, ať svou dceru přivede za tři týdny. Žena tedy odešla a vrátila se za tři týdny i s dívkou. Poslouchala, co Gándhí dívce říkal: že je velmi důležité, aby nebyla hamižná a nedělala ze sebe prasátko tím, že se bude neustále cpát dorty a cukrovím. Poučil ji, že tato nenasytnost škodí jejímu tělu i duchu. Pak jí řekl, aby šla a už se nepřejídala. A dívka odešla. Žena pak Gándhímu děkovala a ptala se ho, proč to její dceři nemohl říct před třemi týdny. On odpověděl, že před třemi týdny byl sám ještě závislý na sladkostech.

Nejsou to jenom sladkosti, co v životě člověka spoutá a ubere mu kousek svobody. Někdo ulpívá na fantazii (místo, aby něco udělal), někdo na minulosti (místo, aby zvednul oči k horizontu a uviděl nové možnosti), někdo na tom, že se léčí (místo, aby se konečně uzdravil). A každý z nás jde v životě jinou cestou, a vyráží z jiného základního tábora. V knize Laurence Freemana, o které jsem mluvila v článku o Pouštních otcích a Mindfulness, se píše, že meditace (nebo: bytí teď a tady, u sebe, v sobě, s Bohem a v Bohu...) nás vyvádí z každého otroctví, z veškeré spoutanosti. Je to cesta svobody. A důležitý kus skládanky.

Nezáleží na tom, v kolika metrech se nachází ten náš "základní tábor". Je možné začít právě tam, kde jsme teď a sledovat cestu, která se před námi otevírá. Když tak učiníme, píše Freeman, setkáme se s úplně novou životní zkušeností, s prožitkem spojení se všemi ostatními lidmi na cestě s rostoucím vědomím jednoty s veškerým stvořením. 

(U2 City of Blinding Lights, Paris) s předmluvou Stephena Hawkinga - text je konci tohoto článku

Paradoxně, lidstvo ke svobodě potřebuje pravidla. Společnost potřebuje pravidla k tomu, aby se cítila bezpečně, a svobodně. Lidské, snad až příliš lidské.

Mnoho lidí, kteří přicházejí do kostela, se ptá: co mám teda dělat? A ti lidé se na to ptají pořád dokola. Častokrát byli odkázáni na desatero - základní životní směrovku, kterou lidstvu daroval Hospodin, Bůh Otec, která ale v našem prostředí neřeší to, co člověka tíží nejvíc. Jenže ono to tím desaterem nekončí ani nezačíná. Když člověk vydrží a tu Bibli dočte až do konce, zjistí, že po hutné pasáži Starého zákona, přichází ještě zákon Nový, kde se člověk seznámí s "Božím rebelem" (promiňte to slovní spojení, já někdy nemůžu jinak). Ježíš, Syn Boží a Bůh sám, říká (nikoliv doslova:) 

Tati, ta desítka přikázání je super, já bych to neřekl líp, ale pojďme k tomu ještě přidat tu lásku! Lásku k Tobě, k sobě navzájem a sami k sobě. Vždyť ty nám dáváš svobodnou vůli a ta se bez lásky prostě realizovat nedá.

Ehm, tedy, v Bibli je to takto: Matoušovo evangelium, 5. kapitola, 17. verš: Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

Matoušovo evangelium, kapitola 22., verše 37.-39.: Mistře, které přikázání je v zákoně největší? On mu řekl: Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe.

Možná, že kdyby Bob věděl, jak si počít se svou svobodou uprostřed davu lidí, nikdy by si ty cigarety nekoupil, nesháněl koně a nejel na něm (chudák) tak daleko do pustiny. Jenže, každý z nás je chvíli v životě Bobem, který svůj život upřímně nesnáší. A jsme zase u té svobody. Jsme svobodní - a svůj život smíme učinit takovým, aby byl vážně boží. Někdy my lidé čekáme, že ta změna bude rychlá a bude to rovnou "z nuly na sto", ale "co rychle letí, rychle taky padá". Navíc i ten Gándhí si vzal tři týdny na to, aby zatočil s čokoládou!

Ano, je svoboda a svoboda. Tedy, nejsou jen dvě svobody, svobod je mnoho. Od svobodné volby ze dvou variant oběda ve školní jídelně, až po svobodu související s lidskými právy. Ale pokaždé se to více či méně váže k respektu. K respektu k druhým, ale i k sobě. K tomu docela dobře k tomu sedí tzv. Zlaté pravidlo.

Lukášovo evangelium, 6. kapitola, verš 31.: Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.

Zlaté pravidlo není ale křesťanský vynález.

"Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě." (Konfucius, Analekta 15,23)

"To, co vyčítáš svému bližnímu, sám mu nedělej." (Pittakos z Mytilény, jeden z Sedmi mudrců)

"Nečiň jiným, co by tě zlobilo, kdyby učinili tobě." (Sókrates)

"Nechci sám dělat, co bych na druhém káral, nakolik je to v mé moci." (Meandros ze Samu, Dějiny, III, 142)

"Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe sama. Já jsem Hospodin." (Bible - Starý zákon, kniha Leviticus 19,18)

"Cokoli je ti proti mysli, nečiň ani druhým." (Zoroastrický spis Šajast-na-Šajast, 13,29)

"Člověk se nemá vůči druhým chovat způsobem, který je mu samému proti mysli. To je jádro vší morálky. Všechno ostatní plyne ze sobecké žádostivosti." (Mahábhárata. Anušasána parva, 113,8)

"Co nechceš, aby ti jiní činili, nikomu nečiň. To je celá Tóra, všechno ostatní je jen komentář." (Talmud, Šabbat 31a)


Tak tedy... nechme Boba chvíli pobýt v Grand Canyonu, on si na to všechno jednou přijde sám.

Stephen Hawking, ONE in Paris (after terrorist attacks)

When we see the Earth from space, we see ourselves as a whole. We see the unity, but not the divisions. One planet, one human race. We are here together and we need to live together with tolerance and respect.

Our only boundaries are the way we see ourselves, the only borders the way we see each other. We must become global citizens. Our voices are important. We give our elected officials their power, but we can take it away.
We at all time travelers, traveling together into the future. But let us make that future a place we want to visit.
Be brave. Be determined. Overcome the odds. It can be done.

Co je pravá svoboda? Je člověk dnešní doby svobodný? Umíme v tom vůbec "chodit"?