Kluk v chrámě

18.11.2019

Je neděle, 17. listopadu 2019. Skončila jsem v šest "v práci" a šla se projít na Národní třídu. Došla jsem až ke kostelu u Karlova mostu, kde byla od osmi mše. Lavice byly plné, a tak jsem si sedla na kraj zpovědnice, zpola to byl experiment, za jak dlouho mě někdo vyhodí a z části to bylo moje husitská nátura, sedat katolíkům na posvátné místo.


Za chvilku se vedle mě objevil kluk, měl kecky a na zpovědnici se sedět neostýchal. Klekal si na kolena a při čtení byl ticho jako pěna, poměrně dlouhé krásné kázání vyslechl tak trpělivě, jak jsem ani já neuměla. Jeho blízkost mě hřála, dojímala, udivovala - tohle je maximálně čtrnáctiletej kluk, který zcela zjevně přemýšlí o hodnotách, o víře, o světě mnohem dál, než je metr čtvereční okolo něj. Ukázal mi svobodu Ducha. Nedokázala jsem se sama modlit, musela jsem se dívat, jak se modlí on. Zaplavoval mě pocit, že takové dítě mění náš svět, že takové dítě je učitelem nám všem, pocit vděčnosti z toho, že můžu chvíli dýchat stejný vzduch. Kluku, děkuju Ti. Bez Tebe by tahle významná neděle nebyla tím, čím je teď.

Kázání z kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí na text Lukášova evangelia, kapitola 21., verše 5-19.

"Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." Otázali se ho: "Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?" Odpověděl: "Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a 'nastal čas'. Nechoďte za nimi. Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned."Tehdy jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví. Vezměte si k srdci, abyste si předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy."

Milé sestry, milí bratři,

milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho i Pána Ježíše Krista.

Dnešní třiatřicátá neděle v mezidobí je předposlední nedělí církevního roku, příští týden už budeme slavit "Krista krále" a následovat bude nový začátek - advent.

Ocitáme-li se kdy na pomyslném okraji času, děje se to právě teď. Texty evangelia nabírají na síle, už není na co čekat, všechno, co prožíváme se zdá být takovým "snem o věčnosti".

Dívat se směrem ku věčnosti neznamená rezignovat na chvíli "teď a tady". Jeden starý opat vykládal svým mladým kolegům: "kdyby moje oči byly nejdůležitějším poznávacím orgánem, muselo by mi srdce i cit zkamenět. Aby mi smrt mohla vzít naději na život, musel bych uvěřit, že nic nekonečného ne existuje. Do mého srdce se ale vměstná nekonečné množství lásky, a tak kdo může nekonečno popírat?

Kdyby věčnost nechodila denně kolem nás, měli bychom právo proklínat život; takto můžeme jen rozjímat nad svou malostí. Všechny věty může člověk měnit, kromě těch, které do něj vepsala nebesa, vždyť nebesa nás povolala nahé před tváří života a vrátila nás zpátky obrněné moudrostí čtyř světových stran.

Až proměnlivé sny jednou nebudou, vesmír jsi ponechá ten poslední: sen o věčnosti. Ten nikdy nezraďte, říkal ten stařičký opat. Nezraďte přátelství s tichem, ani důvěru, kterou jsme obdrželi od lidí, nezraďte své milosrdenství a soucit, nezraďte naděje, které do nás vkládá živý Bůh. Z Ducha se rodíme, v obloze se probouzíme, v hlubinách země dozráváme, plody přinášíme na pláních věčnosti, v čase se pozdvihujeme a v Bohu nakonec spočíváme... (z knihy Pozvání do ticha, Juraj Dovala).

Všechny texty, které jsme dneska z Bible přečetli - a nebylo to lehké čtení, nás vedou podobnou cestou, která říká, že i v těch nejtemnějších okamžicích lidských dějin, můžeme konat. Přijme tma a nebude vidět na krok, dokonce budeme obklopeni davem nepřátel, nic nebude jako dřív - nezůstane kámen na kameni - a přesto - a právě proto, je čas jít poutí života dál. "Když vytrváte, získáte své životy."

Má-li se ve světě něco pohnout, pohne se to a takový posun přináší neklid, materiální i duchovní. Čeho se tedy máme přidržet? Co máme mít před očima? Živého Boha, Krista, který říká: ano, já přijdu brzo.

Jenže ta chvíle mezi - už - ale zároveň - ještě ne, umí být dlouhá jako bezesná ztrápená noc, kdy nekonečně trvá, než se začne rozednívat.

Zápas o svobodu v naší zemi netrval jeden den - neodehrálo se to všechno 17. listopadu, ta cesta k vysvobození byla dlouhá, náročná a chvílemi dost beznadějná - a přesto se to před třiceti lety stalo.

Každá krize v sobě skrývá potenciál a sílu, o které člověk ani netuší, že by ji snad kdy měl. Krize nás dost dobře umí srazit na kolena a vyčerpat až k smrti, ale člověk - a v těch dnešních textech se to zrcadlí - je zván, aby znova a znova vstával, přispíval svou poctivou prací, snil o věčnosti a zval do svého života Krista, který není jen historickou postavou, ale součástí reality teď a tady.

V roce 1989 mi byly tři roky, a tak možná mnohem víc sami víte, jaká atmosféra v naší zemi byla a které hodnoty se neustále vyzdvihovaly, aby na ně naše oči dobře viděly - a ty hodnoty, aby nám ukazovaly ten správný směr. Pravda a láska. V křesťanském pojetí - víra, naděje a láska.

Pokud bychom to dnešní evangelium četli dál, stál by tam tento verš: "Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko." (Lk 21,28) Přestože tak ráda a často vyzývám k nelámání a neusilování, konec liturgického roku zahálení nepřeje. Přišel čas revize - přišel čas znova si v dlaních prohlížet svůj životní plán, svoje myšlenky, svoje snahy a směřování - tedy skutečně re/vize a dynamika všeho dění, slavnostnost té chvíle 30. výročí sametové revoluce, přináší mimořádnou možnost udělat hodnotovou inventuru i ve svém životě.

"Pane Ježíši, dej nám dnes svého ducha vytrvalosti, abych dokázali plnit i nadále svěřené poslání. Dej nám schopnost milovat ty, kteří nás pronásledují, a až přijdeš, dej, ať nás nalezneš připravené. Ať záříme před lidmi tvým světlem."

Kéž dny svého bytí prožíváte v radosti, v modlitbách, naději i v lásce, ve svobodě. Požehnaný týden Vám všem. Amen.