Jidášova rehabilitace 2. díl

30.01.2018

Ježíšovo okouzlující charisma, jeho upřímná vřelost a nehraná laskavost, morální vize a ušlechtilé pohnutky, které byly završeny skutečnými divy, zapůsobily tak, že se Jidáš stal nejoddanějším žákem svého Mistra, za kterého by položil svůj život. Jidáš niterně věřil v Ježíšovo božství, nepochyboval o tom, že Ježíš je Mesiáš (Spasitel) a doufal, že díky němu lidé všechno pochopí a celá zem bude spasena.

A tak chtěl světaznalý Jidáš udělat Ježíšovi dobré a velkolepé "PR". Což znamenalo opustit zastrčenou Galileu a vydat se do Jeruzaléma. Jidáš uvažoval o tom, že Ježíš by mohl v hlavním městě - před očima davů lidí - udělat podobně velký zázrak, jako když z mrtvých vzkřísil Lazara nebo když kráčel po vodě. Před očima si maloval scénu, kterak ukřižovaný Ježíš sestoupí z kříže a ukáže všem, že je živ a nezraněn, že je ten, ve kterého všichni doufali. A kdy je v Jeruzalémě nejvíc lidí? Na svátky Pesach, kdy do města přichází mnoho lidí místních i ze všech ostatních různých koutů země. Nejlepší chvíle, kdy by mohlo vysněné království Boží začít.

Ježíš váhal, jestli se má do Jeruzaléma vydat. Možná, že i pochyboval, zda je skutečně ten pravý. Co když jeho vnitřní hlas klame? Co když ho jeho nebeský Otec jen zkouší? Jaká je jeho role a smysl jeho života? To, co se dařilo ve vesnicích Galileje nemusí fungovat ve zcela jiném prostředí velkého města. Očekávané znamení shůry, které by Ježíšovo rozhodnutí potvrdilo ale nepřicházelo a tak na otázku: Jsem skutečně ten pravý? neodpověděl Bůh, ale do ucha Ježíšovi mluvil Jidáš, který o něm naprosto nepochyboval a přesvědčil ho, aby svůj největší zázrak vykonal právě v Jeruzalémě. Den jeho ukřižování bude dnem, kdy celé lidstvo dojde spásy, je to poslední zkouška.

Po čase váhání Ježíš do Jeruzaléma se svými blízkými přijel. Přepadly ho tam ale opět pochyby a navíc ještě strach. Teologie říká, že Ježíš má lidskou přirozenost a vědomí a stejně tak má i božské vědomí. Mísila se v něm úzkost a obavy, jako se to může stát kterémukoliv jinému člověku, který čelí zásadním otázkám bytí. Jidáš ho ale upřímně povzbuzoval, že ten, kdo dokázal vyvést jiné ze smrti, vyhánět zlé duchy a měnit vodu ve víno, dokáže sestoupit z kříže a přimět celý svět, aby uznal jeho božství.

A protože Ježíš příliš nikoho v Jeruzalémě nezajímal, zařídil Jidáš pomocí svých kontaktů ukřižování sám. Nebylo to jednoduché. Římanům byl nějaký Ježíš docela lhostejný a tak Jidáš přesvědčil své přátele kněží, aby proroka postavili před soud. Ale město bylo falešných proroků plné a tak bylo potřeba tahat za správné nitky. Možná, že dokonce Jidáš musel někoho uplatit, aby zajistil, že Ježíš bude ukřižován mezi dvěma jinými bezvýznamnými zločinci v předvečer svátku Pesach. Pokud jde o těch třicet stříbrných, byly pravděpodobně vymyšlené. Jidáš měl tolik peněz, že tato suma pro něj byla zcela bezvýznamná. A že Ježíše vyzradil? Ale Ježíš se neskrýval, všichni věděli, kdo to je a kde ho najít.

Jidáš se stal organizátorem celé události. Doufal, že na jejím konci lidé uznají Ježíšovo božství a pokloní se mu. Protrpěl s ním celé hodiny, kdy v mukách umíral na kříži a neopouštěla ho víra, že zázrak se musí stát už každou chvílí. Věřil, že Ježíš sestoupí z kříže k užaslým divákům. Ježíšem celou dobu prostupuje bolest i pochybnosti. Než vydechl naposledy, volal svého Otce v nebesích se strachem, že ho opustil. Zemřel jako člověk.

Vyděšený Jidáš sledoval, jak se hroutí celý smysl jeho života. Jeho srdce pukalo vědomím, že přivodil smrt toho, kterého obdivoval a miloval. Šel a oběsil se. Neviděl jiné řešení. Amos Oz skrze svého knižního hrdinu Šmuela poznamenal, že "zemřel první křesťan". A já skoro doufám, že nebyl první a zároveň poslední.

Ježíš podle Písem vstal třetího dne z mrtvých. (V pátek odpoledne byl ukřižován, v sobotu byl v hrobě, ke kterému byl přivalen těžký kámen a v noci na neděli procitl k životu. V neděli ráno ho našly ženy, které přišly jeho mrtvé tělo potřít mastmi.)

"Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proč pláčeš? " Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky "Rabbuni", to znamená 'Mistře'." Janovo evangelium, kap. 20, verše 11-16.