Farářčin adventní kalendář. Díl 3.

13.12.2018

14.02 "Vole, já už tady čekám přes dva tisíce let." pravil kdosi komusi ve frontě na poště. Zpozorním, zdali to není Pán. Není to Pán. (Teda asi.) Mačkám tedy pokorně "Dopisy - odeslání nad 5ks". Obsloužena budu u přepážky 1-5. Jednou. Až přijde čas. Co je pět minut oproti věčnosti. Trpělivost, mé dítě, zní mi v hlavě.

14.38 Ale dost možná, že se tu dočkám i posledního soudu.

14.42 Přemýšlím, jestli je v PostShop k mání bajonet, abych se mohla lépe dobrat služby, kterou žádám. Mají jen ohebné pravítko a tak se spíš jen tak tichounce stydím.

14.43 Hrdinkou dne se stává počťačka (tak to říkala naše babička) na přepážce tři, která nesvačí, neodchází a bere zodpovědně další a další. Podle jakých kritérií ten poslední soud proběhne?

14.44 Bude se zohledňovat má touha sebou přímo tady mrsknout na zem a řvát, že chci jen poslat ty vá-noč-ní-přá-ní-čka? Pošle se s těmi přáníčky (to je teda slovo) i ta negativní energie, která mnou zmítá? Je víra nad skutky? Věřím v Boha jednoho... (a věřím, že budu obsloužena a dostanu vysněná razítka? Pochybuju!?) Trnu zranitelná nad propastí nedůvěry, a přeju si, aby tudy projížděl alespoň vozík s nekvalitní kávou a sušenkami.

14.47 Baba z trojky mizí! Adieu! (Pardon, rozuměj: dosud statečná paní pošťačka z přepážky číslo tři jde domů/na přestávku/na cigaretu/na panáka. Prostě pryč.

14.48 Ach, dítě, tvá nedověra zhoubou jest. Marš! A čti si v Jóbovi. (kap. 2, verš 8 "Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.")

14.50 "Vole, na Palmovce v tý zastavárně...hele, jsme na řadě."

14.51 Čumím jak Aštar Šeran, kterému předčasně odlétla flotila. Smířila jsem se s údělem, rozlilo se ve mně něžné a zevnitř objímající teplo. Rány přestávají krvácet, má válečnická mysl utichá.

Advent je nepochybně časem radostného očekávání, na poště - mimo jiné. Advent je mi letos zástupem zkoušek, ve kterých více či méně (ne)obstojím. (A dobře mi tak!) Advent je mi řadou úkolů, se kterými si podávám ruce. K těm rukám se s úctou skláním a učím se. Chtě nechtě. Jsem sama sobě matkou pozorující láskyplně své nezbedné dítě, které udělá, co cítí, po čem touží, jde, kam ho hlas volá. Přestávám se za své vnitřní dítě stydět, nechávám ho, avšak hlídám jisté hranice.

Snad jako by mi rostla křídla? Ale křídla, která oplývají funkcí, nemohou být ani moc velká (a ani moc malá). Advent je mi formou, do které se chci vejít. Advent je mi bezpečnou ohrádkou, ve které se mohu roztančit. Advent je mi připomenutím - žít, milovat, ctít, radovat se, přiznávat, odpouštět, přijímat, odmítat.

3. adventní neděle 16. prosince - list apoštola Pavla Filipským, kap. 4, verše, 4-7

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se. Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

pondělí 17. prosince - citát spisovatelky Ruth Rendell

"Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo."

úterý 18. prosince - Matoušovo evangelium, kap. 13, verše 1-7

V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst. Když to viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!" On však jim řekl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on i ti, kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho provázeli, nýbrž jen kněžím? A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámě porušují sobotu, a přesto jsou bez viny? Pravím vám, že zde je víc než chrám. Kdybyste věděli, co znamená 'milosrdenství chci, a ne oběť', neodsuzovali byste nevinné.

středa 19. prosince - spisy Lva Nikolajeviče Tolstého, svazek 11, Povídky pro lid

Tak přijde švec ke kapličce, na křižovatce; dívá se: právě za kapličkou se cosi bělá. Počalo se již stmívati; švec se dívá, ale nemůže rozeznati, co to je. "Takový kámen", myslí si, "zde nebyl. Kráva? Krávě se to nepodobá. Podle hlavy je to člověk, ale cože je to bílé? A co by tu člověk dělal?" Přišel blíže - viděl zcela dobře. Jaký div: skutečně člověk, živý-li, mrtvý, sedí nahý, přikloněn ku kapličce a nehýbá se. Hrůza obešla ševce, myslí si: "Zabili nějakého člověka, svlékli a tady zanechali. Jen se přiblížíš a nevypleteš se potom." I šel švec kolem. Zašel za kapličku - nebylo již člověka viděti. Přešel kapličku, ohlédl se, vidí: člověk se odklonil od kapličky, hýbá se, jakoby za ním pohlížel. Ještě více se švec ulekl, myslí si: "Mám se přiblížiti k němu, nebo jíti dále? Přiblížím-li, aby pak nebylo zle: kdo ví, co je to zač? Nepřišel sem za dobrou věcí, přiblížíš se a on skočí a zadusí tě, a neutečeš mu - a nezadusí-li, tahej se ním. Co s ním, nahým, dělati? Snad sebe svléknouti? Poslední mu dáti. Bůh mě chraň!" A švec přidal do kroku; už neviděl téměř kapličky, ale počalo jej hrýzti svědomí. I zastavil se švec na cestě. "Co ty," praví k sobě, "Semjone, děláš? Člověk bídně umírá, a ty máš strach, pomineš ho. Což jsi tak náramně zbohatl? Bojíš se, aby ti neuloupili tvého bohatství? Aj, Semo, to není pěkné."

čtvrtek 20. prosince - Matoušovo evangelium, kap. 25, verše 34-40

Tehdy řekne král těm po pravici:'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.' Tu mu ti spravedliví odpovědí: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?' Král odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.'

pátek 21. prosince - Živný ve třetí scéně prvního jednání opery Leoše Janáčka Osud, libreto Fedora Bartošová

"Jdu za echem hlásku, jenž proniká všednosti tmu mého života. Jdu za tím prvním výkřikem, jenž zněl jak ustrašen hrůzou,

(stojí těsně u slečny Míly)

jenž rozlehnul se ve mně úzkostí vin a tíhou povinností;

(určitěji)

jdu za hláskem, jenž smíchem a pláčem roznesl široce moje právo k němu i k tobě!"...

"Jdu po volání tvé i své duše. Znělo jak ve vonné mlze! Leč v jejím závoji všechno blaho, všechno štěstí moje, v slzách ztopené."


sobota 22. prosince - Janovo evangelium, kap. 1, verše 48-51

Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem." "Mistře," řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem'? Uvidíš věci daleko větší." A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."

4. adventní neděle 24. prosince - Lukášovo evangelium, kap. 2, verše 1-14

Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."

Požehnané Vánoce Vám všem!