Farářčin adventní kalendář. Díl 2.

08.12.2018

Leckde už (víc než) týden přemoudřele vyprávím, jak je nutno advent strávit důkladnou duchovní přípravou a rozjímáním. A pak sama sebe přistihnu, jak s pěti taškami v podpaží a jednou v zubech běžím po Václaváku, abych ještě koupila tamto a ono. Kovářova kobyla sice někdy chodí bosa (po Václaváku spíš ne), ale nejsou to jen hloupé výmluvy? Chci říct, že tomu honu a shonu, který se tak snadno kritizuje, dobře rozumím a ani mně se nevyhýbá. 

Chci stihnout všechno, a všechno výborně. Sice už nemám ambici, že budu mít "sedm druhů" (o cukroví), ale místo smysluplné inventury svého bytí provádím něco zcela kontraproduktivního, ženu se - a nestíhám. To je vlastně docela logické - člověk ve spěchu nemůže a snad ani nechce stíhat. Prostě nechce. Smyslem a motorem uspěchaného je právě ten spěch.

Ale že se nic nedá šmahem odbýt a že i zdánlivě pitomá spontánní rozhodnutí a měkkosrdcatost se mohou v praxi dobře osvědčit, mi dokázala hezká epizoda s Pecha Kucha Night. Bylo to tak: ve čtvrtek v 17:58 volá neznámé číslo, nic neobvyklého, stojím s rukama rudýma nad oloupanou řepou, kterou se chystám nemilosrdně upéct. "Přijela byste na Pecha Kucha Night?" "Jasně!" (Nevím kdy, kde, kam ani jak, koukám tedy do diáře a vidím, že se mi cesta do Žďáru nad Sázavou v sobotu večer, po celém dni ve službě v kostele, ani trochu nehodí." Přesto to slíbím. A co slíbím, dodržím. Střih.

Sedím ve vlaku, kde to má k Orient Expressu fakt hodně daleko, jsem nevrlá (eufemismus), drzá na průvodčího (promiňte, prosím), štve mě sníh za okny (přitom tak nádherné to bylo, peróny s neporušenou lehkou bílou peřinkou!), piju redbull tropical (zdravá strava, hm) a ve zpocené ruce žmoulám papír s dvaceti větami připravenými na poslední chvíli v noci z pátku na sobotu (20 vteřin a 20 obrázků - koncept Pecha Kucha).

Sama se sebou nemohu vydržet, jsem na sebe naštvaná, že jsem zase naslibovala a že už v tom opět jedu. Ale stala se mi horší věc. Jsem protivná, protože mám obavu. Obavu z toho, že zklamu. Mám strach z vlastní nedostačivosti. Přeci jen Pecha Kucha není žádné kázání, což je formát, ve kterém jsem doma. Kdesi cestou napříč tmou (z okna vyhlížím, kterou "díru" právě míjíme), se mi aspoň trochu vyjasní. Moje trapné "fixní" mysli nastavení se ozvalo. (Nechci to zkusit. Nebudu se učit. Já sama. Natruc neudělám. Nechte mě na pokoji.) A tak se sama vedu pomyslně za ruku a plánuju krok za krokem. Dojdeš tam. Sundáš si bundu. Zkusíš se napít. Budeš se aspoň trochu usmívat. Dáš si šanci to zvládnout. Nejde o život. Nejsi Leoš Mareš a nikdo to ani neočekává. Nemusíš být dokonalá. Je v pořádku mít obavu, ale není v pořádku to vzdát.

Vezmu to zkrátka. Nic lepšího jsem za poslední dobu nezažila. Všech sedm přednášejících k tématu "Pozor, křehké", bylo tak milých, že jsem vlastně jen seděla celá blažená v druhé řadě, usmívala se, smála, někdy i chechtala. Žádné dokonalé prezentace, žádná paralýza bezchybnosti. Přístup úžasného organizačního týmu, publika a nálada celé události, to všechno způsobilo, že jsem dostala hodně pěknou lekci. Děkuju. I za afterparty, díky které jsem mohla ráno v docela svěží náladě rovnou jen přesednout v 5.16 do vlaku, koukat z okna na východ slunce, počítat srnky a nic neřešit. Vlak přijel včas, bohoslužba první adventní neděle se konala a byla skvělá, uvolněná, naplňující.

2. neděle adventní 9. prosince - Lukášovo evangelium, kapitola 3., verše  4-6

Jak je psáno v knize slov proroka Izajáše: Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány, co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné, a každý tvor uzří spasení Boží.


pondělí 10. prosince - Alexandr Flek, Parabible, kap. Prolog, Jiná liga, (srov. Janovo evangelium, kapitola 1., verše 1-18)

Na začátku byla Myšlenka

a tu myšlenku měl sám Bůh

a ta Myšlenka byla Bůh;

Bůh ji měl vždycky, od věků. //

Tou myšlenkou všechno začalo

a bez ní nezačalo vůbec nic.

Ona je Jiskrou všeho života

a Světlem na konci všech tunelů.

A to Světlo dosud svítí v tmách

a žádná tma ho nezdolá. //

To Světlo, co září v dětských očích,

jednoho dne přišlo mezi nás.

Ta myšlenka se stala skutečností:

přistěhovala se k nám do města

a my jsme spatřili, jak je nádherná,

jakou nevýslovnou krásu má od Boha,

jak je laskavá a důvěrná! //

Stala se člověkem, jedním z nás,

přítelem po našem boku,

který nám zas a stále znovu

šeptá do ucha: Mám tě rád! //

Náboženství je totiž opium lidstva

a kdekdo říká: Věřte, bude líp.

Ježíš je ale úplně jiná liga.

Nepřišel se slogany ani s recepty -

prostě jen ukázal, jak vypadá

Bůh.


úterý 11. prosince - list apoštola Pavla Filipským kapitola 1., verše 9 - 11

A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste ke slávě a chvále Boží.

středa 12. prosince - Laurence Freeman, Vnitřní světlo. Meditace jako čistá modlitba.

Většina lidí v naší společnosti podstupuje horečné pátrání po tajemství a často přitom hledá vně sebe. Prvním krokem k moudrosti je vědět, že tím nejbližším tajemstvím, na něž můžeme narazit, je naše vlastní bytí. Je to cesta k Tajemství s velkým T. Se vstupem do tajemství vlastního bytí přichází také nový druh sebepoznání, které již není založeno na sebeanalýze či sebepozorování, ale na pokoře, úctě a přijetí.

čtvrtek 13. prosince - mistr Jan Hus, Sermo de pace (Kázání o míru)

Mír má tři různé stránky: mír člověka s Bohem, člověka se sebou samým a člověka s bližním. A celý tento mír má svůj základ v zachovávání Božích příkazů.

pátek 14. prosince - modlitba Bernards z Clairvaux

Přijď, Pane Ježíši,

ty, kterého národy očekávají,

a potěš nás svou blízkostí.

Přijď ty,

lesku Boží nádhery,

ty, sílo a moudrosti Boží:

Proměň noc našeho života v den

a dej světlo našim očím.


sobota 15. prosince - Alan Alexander Milne, Medvídek Pú

"Jaký je dnes den?" zeptal se Pú.

"Dnes je dnes," vypísklo Prasátko.

"Můj oblíbený den," řekl Pú.


Během dlouhých zimních večerů si můžete třeba taky poslechnout rozhovor se mnou v pořadu Hergot! na rádiu Wave.