Adventní kalendář 2019, 2. díl

07.12.2019

Letošní rok je (a za chvíli už v minulém čase: byl) ve znamení cest a setkání. Všechna setkání i cesty měly nakonec podobný cíl. Přicestovat do srdce a potkat samu sebe. Uviděla jsem se v různých stavech skladu a rozkladu, a všechny ty fáze dávaly smysl. Téměř polovina ukrojeného 33. roku života, Kristových let, mě učí, kým to vlastně jsem - i když mám pocit, že už jsem toho ze sebe dost nastudovala. Někdy je to komedie, někdy drama, někdy fantasy. A ráno, víc než dřív, tak trochu horor. Poslední dny do rukou často beru knížku Jan Svěráka "Kuky se vrací" (neskutečně nádherně ji vymaloval Jakub Dvorský). Beru ji často do kufru na cesty, je báječná. Já jsem ten červenej Kuky, mám svého Hergota (Bože, odpusť!, Ty víš jak to je!) a zdrhám před zákeřným Anuškou. Je to dobrodružství, je to jízda. Je to život.

2. adventní neděle 8. prosince 2019

Čtení z knihy Izajáš, kap. 11, verše 1-4a

I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva.

pondělí 9. prosince 2019

Kuky se vrací, Jan Svěrák, Mladá fronta 2010

Kapitola Po stopách

Když projeli křovím k přívěsu, na první pohled bylo znát, že tu něco chybí. Ale nechybělo jen hnízdo. Chyběl celý valník. Kapitán Hergot zavětřil. "Co vidíte?" "Nic, jako vy," řekl Kuky. "Nechte si to." Ptačí sameček lítal zoufale sem a tam a pak si celý udýchaný přisedl k nim. "Řekl bych, že to celé odjelo támhle," usoudil po chvíli Kuky. "Proč myslíte?" "Vedou tam stopy." A skutečně. Měkkou lesní půdou se úvozem a přes mýtinu vinuly hluboké stopy pneumatik. "Dobrá úvaha," řekl Hergot a vyrazili. Pustili se přímo po stopách. Ale asi to nebyl nejlepší nápad. Jejich auto nadskakovalo v hlubokém reliéfu, který v hlíně zanechaly pneumatiky traktoru. "To-to-tohle není cesta, to-to-to jsou scho-scho-schody!" křičel kapitán, až mu tím otřásáním přeskakoval hlas. Ale alespoň se držel volantu. To Kuky na tom byl hůř; poskakoval na mechové sedačce nahoru a dolů a neměl se čeho chytit. "Kdy-kdy-kdybych dlo-dlouho ne-ne-nemluvil, tak-tak jsem vy-vypad," volal. Ře-řekněte, až bu-bu-budem moct z toho vy-vy-vyjet," koktal Hergot. "Já vi-vi-vidím všechno rozmazaně." "To-to-to jsme na tom ste-ste-stejně." Konečně vjeli do suchého lesa, kde se traktor tolik nebořil, a vyjeté koleje nebyly tak hluboké. "Teď by to šlo do-do-do" nadskakoval Kuky. "Doleva? Nebo do-do" "Doprava!" Hergot strhl volant tím směrem, a auto konečně opustilo stopy traktoru. Jízda se rázem zklidnila, ale ti dva se ještě chvíli třásli. Pokračovali lesem.

Mezitím se na místo nad úvozem, kde před chvílí stáli, přiřítil Anuška ve svém sporťáku. Ať se rozhlížel sebevíc, pořád nechápal, proč sem Hergot tak pospíchal. "Co se tu stalo?" křikl na motýly, co poletovali kolem a tence pískali. "A kam jeli? Pomalu!" rozčiloval se Anuška. "Kdo vám má rozumět?" Teď už něco z té hmyzí řeči konečně pochytil, a když dorazili pytlíci, zavolal na ně: "Nacpěte to senem a pojeďte za mnou. Povezeme vejce." Pytlíci z toho moc velkou radost neměli. "Nám můžou bejt vejce ukradený," povídá Vidlička. "My chceme toho panáčka!"

úterý 10. prosince 2019

Vyznání sv. Augustina

Pozdě jsem si tě zamiloval,
kráso tak dávná a přece tak nová,
pozdě jsem si tě zamiloval!
Ty jsi byl uvnitř a já venku,
a tam jsem tě hledal,
a já šeredný,
vrhl jsem se na všecky krásné tvory, jež jsi stvořil.
Ty jsi byl se mnou,
ale já jsem nebyl s tebou.
Vzdalovalo mne od tebe vše to, co by vůbec nebylo,
kdyby nebylo tebou.
Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu.
Ty jsi se skvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu.
Tvá vůně mě zaujala,
vdechl jsem ji a dychtil jsem po tobě.
Okusil jsem tě a lačním a žízním po tobě.
Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po tvém míru.

středa 11. prosince 2019

Parabible, Alexandr Flek

kapitola Koření světa

Kázání v parku pokračovalo druhou lekcí. Ježíš svým učedníkům řekl: Vy jste koření světa. Kdyby koření vyčpělo a ztratilo svou chuť, proč má zabírat místo v kuchyni? Takové koření je nanic. Kuchař ho vyhodí a půjde koupit jiné, chutnější. Vy jste lék planety. Lék na smrtelnou nemoc nesmí zůstat utajený. Když vědci objeví vakcínu proti zákeřné nemoci, nenechají si to pro sebe, ale publikuji svoji studii, aby byla k užitku všem, kdo s nemocí bojují. Tak i vy buďte užiteční pro všechny. Když lidé uvidí, že nemáte jen krásné řeči, ale umíte se o dobro také zasadit, přidají se k vám a poznají vašeho Tátu v nebesích. Nemyslete si, že jsem přišel bojovat proti jiným náboženstvím. Nepřišel jsem je přemoct, ale naplnit. Věřte mi, dokud nepomine nebe a země, nepomine lidská touha po lepším světě. Všechno, co o mně řekli všichni proroci a mudrci, se naplní. TI, kdo chtějí šířit křesťanství, ale zapomněli na můj příklad a učení, potřebují nejdřív sami poznat, co znamená vláda nebe na zemi. Ti, kdo ale chtějí žít podle mého příkladu a učení - nejen v teorii, ale i v praxi - to jsou velvyslanci nebe na zemi. Říkám vám, potřebujete žít nesrovnatelně líp než všichni teologové a faráři! Myslím to vážně: nebe na zemil"

čtvrtek 12. prosince 2019

Ze Žalmu 27, verše 1-5

Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? // Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. // Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. // O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. // On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne.

pátek 13. prosince 2019

Vzkvétání, nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody, Martin Seligman, vydalo nakladatelství Jan Melvil v roce 2014

"Zase zdražili poštovné o jeden cent!" Stál jsem na poště ve frontě a tiše zuřil. Fronta se táhla celou halou jako had a vypadala nejméně na tři čtvrtě hodiny. Potřeboval jsem koupit jeden aršík se stovkou jednocentových známek. Když jsem konečně přišel na řadu, požádal jsem o deset aršíků, celkem za deset dolarů. "Kdo potřebuje jednocentové známky?" zakřičel jsem. "Jsou zadarmo!" Lidé vypukli v ovace, seběhli se kolem mě a já začal svůj "poklad" rozdávat. Během dvou minut byly všechny známky pryč, včetně většiny těch mých. Ten zážitek mám v paměti jako jeden z nejuspokojivějších okamžiků v mém životě. A zde je námět na cvičení: vymyslete zítra nějaký neočekávaný dobrý skutek - a prostě jej udělejte. Povšimněte si, jaký to bude mít vliv na vaši vlastní náladu.

sobota 14. prosince 2019

Modlitba Karla Rahnera

Bože,děkuji ti za všechno, co jsi po mně v mém životě chtěl.
Buď pochválen za čas mého narození. Buď veleben za mé dobré hodiny i hořké dny.
Buď požehnán za všechno, co jsi mi odepřel.
Nepropouštěj, Pane, svého tvrdohlavého a líného sluhu ze svých služeb.
Ty máš moc nade mnou i v oné hlubině, kde zcela sám rozhoduji o svém věčném osudu.
Ponechej si mne ve svých službách po všechny dny mého života.
Žádej si, co chceš, ale dej mi jen to, co ty ukazuješ.
Budu-li ve tvé službě unavený, pak ať není unavená tvá trpělivost se mnou.
Ty přicházíš, ty dáváš sílu, abych začal vždycky znovu.
Abych doufal navzdory vší naději, abych věřil ve vítězství.
které je tvým vítězstvím ve mně, ve všech porážkách,
které jsou mými porážkami. Amen.